Tohle je dopis, poslední, který zbyl po mé dobré kamaráce =´( Rozešel se s ní  přítel, se kterým čekala miminko, jen se neodvážila mu to říct. Ten nám později řekl, že kdyby to věděl, nikdy by se s ní nerozešel. On totiž ve skrytu duše po miminku toužil, ale po osmnáctileté Míši se ho neodvažoval chtít. Všechno mohlo být jinak. Mishiczko, zlatíčko, chybíš mi...Slíbil jsi mi věčnou lásku. Naučil jsi mě, že mám být ke všem lidem dobrá a laskavá. I ty jsi takový byl. Mohl jsi být skvělým tátou našemu děťátku. Než bych ho ale přivedla na svět, ve kterém by se neměl o koho opřít, raději ho nechám zemřít i se sebou.Budeme stále spolu. Já a malý Jiříček nebo Michalka. Když jsme se poznali, věděla jsem, že jsi ten pravý, kvůli kterému chci žít a zemřít. Ta chvíle teď nastala. Mám vše připravené a dobře promyšlené. Můj plán nemůže nikdo pokazit. Protože nikdo není doma, ani ve městě. Rodiče odjeli pracovně mimo město. Jen mě mrzí, že jsem se s nimi nemohla rozloučit. Jen jsem jim řekla, že je mám ráda a objala je o trochu déle než obykle. Ale myslím že si toho ani nevšimli.... Žijte tu krásně a spokojeně i beze mě. Mami, tati, Jirko, Barushko, Luczinko, Mireczko... Miluju vás!!!       Jirka je její bývalý přítel. Mishiczka, Barushka, Luczinka a Mireczka je čtyřka, kterou jsme tvořily =( Dnes je to rok, co se to stalo =( Vzpomínám..