Měli jste někdy někoho kdo byl úplně jako vy?Nejlepšího přítele?Kdo dokázal uhodnout, na co myslíte, i když nepadlo ani slovo, stačil jen pohled do očí?Znáte ty pohledy, i když jste mezi kamarády a komunikujete spolu jen vy dva?Je to krása...mít svoje dvojčátkoNěkoho kdo je vaší součástí stejně nedílně jako třeba mozek a srdce. Je to nepřekonatelný a dokonalý pocit, že jste našli někoho, kdo má stejnou duši jako vy. Nějakou spřízněnou dušičku...
Ztratili jste někdy kus sebe? Jestli jste ztratili výborného přítele, tak asi jo...Ten pocit, že vám kus ze sebe chybí. Že vám chybí kus duše, kus srdíčka...je to nesnesitelné
Ten pocit, že víte, že když nejste s ním, tak to není ono. Že jste úplně jiný člověk. Že bez něj to prostě nejste vy.Každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu, vám chybí...Pořád...myslíte na něj...a on nejde...už ve vašem životě není...
A vy máte pocit, jako že přežíváte jen ze dne na den. Neprožíváte život, jen přežíváte...Jste neúplní....Jste sami...bez něj...
Nedokážete myslet na nic jiného, jen vzpomínáte. A ty vzpomínky vás rozesmívají a na druhou stranu bolí. Přemýšlíte kde je...vaše ztracené dvojče....bez kterého život není na nic...
Ale stopa v srdíčku je příliš hluboká. Moc hluboká na to, aby někdy dokázala zmizet...a on zůstane ve vašem srdci navždy...i když se nebavíte, je to pořád nejlepší přítel...i přes to všechno vám na něm záleží, chybí vám, máte ho rádi a vážíte si ho...toho který si odnesl kus vaší duše, kus vašeho života, kus vašeho já...vašeho ztraceného dvojčete...