Život je písnička a mě se teď ztratil refrén....Jednu sloku zpívám pořád dokola a nevím jak dál, zapomněla jsem slova k pokračování mé písničky a nejhorší na tom je, že není nikdo, kdo by mi jí dokázal zazpívat a ukázat mi cestu k životu, ze které jsem sešla. Zakopla jsem o bludný kořen a bloudím sama v hustém a tmavém lese a nikdo mě nehledá, aby mě znovu na cestu přivedl....
Nikdo pro mě nepřijde, nevezme mě za ruku a společně nevybloudíme z toho lesa. Ve dvou se to lépe táhne, jenomže mě nikdo nehledá, nepostrádá...A já mám pocit, že sama netrefím. Už mě to nebaví, nemám dost síly...bloudím v začarovaném kruhu...Nemám vůli ani naději hledat cestu zpět...proč taky?