Po dlouhé době o sobě dávám vědět. Nebyl čas a nebyla nálada to tady oživovat. Přináším vám básničku napsanou mnou je hodně osobní, kvůli jednomu klukovi (jak jinak) tak snad se bude líbit. Není to nic moc, ale je to od srdíčka a chtěla jsem tím infiltrovat ze sebe ty pocity, tu bolest, trochu to pomohlo

Když tě někdo využije a ty poznáš jak to bolí, nechceš se už zamilovat. Své srdce před světem zamknout, k nikomu se nepřikovat.
V hlavě ti běží vzpomínky na tu rádoby lásku, kterou ti tak drze sliboval. Využíval tě, ublížit ti a ještě si v tom liboval.
Nocí zní tvé smutné vzlyky, když ležíš a připadáš si hloupá. Nechceš plakat, ale nejde to, smutek stále jen stoupá.
Ptáš se, proč si vybral právě tebe, jako panenku na hraní. Proč jsi byla jen ta, co nudu a chtíč zahání.
Nebo v tom snad byli i city, když ti lásku sliboval. Proč se ale vztahů bojí a vždycky jde zas o dům dál?