Historie

Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl inspirovaný tehdejší washingtonskou scénou. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.

Původ výrazu samotného je nejasný. V roce 1985 členové skupiny Rites of Spring poznamenali v interview pro časopis Flipside,že je někteří fanoušci začali označovat jako „emo“, údajně podle emocí,které skupina ukazovala při svých vystoupeních. V následujících letechbylo „emo“ vnímáno jako zkratka z „emotive hardcore“, či „emotionalhardcore“, čímž byl tehdy druh hudby označován.

V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu, a je často považováno za zkratku slova „emotivní“. Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „emo“ styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci.

Spolu s tím začala být hudba známější, a „emo“ začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodramači ublíženost. Na fanoušky pak často mířily věty jako „nebuď tak emo“či „vzmuž se, emo děcko“ vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.

Když začala velká vydavateství zařazovat skupiny jako „emo“,postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tímzačal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance,The Used, Hawthorne Heights nebo Taking Back Sunday, a to včetněčerného líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči, i když ti užmají s prapůvodním emem jen málo společného.

Móda a kultura

Jako emo jsou označovány dva různé styly oblékání (tvrdý styl ajemný styl). První vychází z „indie emo“ scény devadesátých let, a mávazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají menší, s potiskem ve stylu osmdesátých let. Tašky a batohy bývají zdobeny špendlíky a odznáčky různých kapel.

Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se narovnanými vlasyobarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebonějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty,obvyklý je piercingrtů či obočí a tmavý makeup (u žen i u mužů; nejvýraznější je černátužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny). Častým doplňkemjsou brýle s tlustými tmavými obroučkami, které občas nosí i jedincikteří brýle nepotřebují.

Oblíbenou obuví jsou kotníčkové tenisky nebo skate boty.

Přestože „emo“ označuje jak oblékání a postoje fanoušků emo scény,tak i původní hudební styl, jsou od sebe tyto dva významy značněvzdáleny. Emo jako hudební styl dlouho předchází slangovému označení„emo“. Současně je mnoho dnes aktivních hudebních skupin označovánojako „emo“ zhusta jen proto, že se jejich styl oblékání shoduje svýznamem slangového výrazu.

Častým stereotypem je asociace ema se sebepoškozováním, zejména pak podřezáním zápěstí, což může být do značné míry způsobeno „emo“ texty, které o sebepoškozování nezřídka mluví.

Emo jako urážka

Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka,vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní neborozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozováním a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů  a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.