DEFINICE
Pojem sebevražda označuje jakékoli chování snažící se nalézt řešení existenčního problému tak, že si subjekt sáhne na život.Světová zdravotnická organizace (WHO), která sleduje a studujemechanismy sebevraždy v globálním měřítku, přijala roku 1968 tutodefinici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různýmstupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je sebezničující čin s fatálnímvýsledkem." U pokusů o sbevraždu rozlišuje WHO 3 poddruhy: předstíraná sebevražda, pokus s cílem upoutat pozornost, neúspěšná sebevražda.
TEORIE
Od19. století, kdy se objevily první pokusy o vypracování teoriesebevraždy, přišli vědci s názory stejně početnými jako různorodými arozpornými. Teorie doktorů Dominiqua Esquirola a Moreaua de Tours -mravních a vědeckých autorit z počátku 19. století - vycházely zpředpokladu, že sebevrazi jsou duševně nemocní. Pozdější teorie MauriceHaldwacha spojovaly dobrovolnou smrt s duševními problémy plynoucími zesociálního klimatu. Pod vlivem Emila Durkheima, zakladatele modernísociologie, se koncem 19. století začalo připouštět, že sáhnout si naživot mohou i lidé duševně zdraví z důvodů, o nichž vědí jen oni:sebevražda se stává výhradně sociologickým jevem. Dnes činífilozofické koncepce a rozvoj psychoanalýzy ze sebevraždypsychosociální jev, který odborníci rozčleňují do řady kategorií. Podlerůzných škol a teoretizujících přístupů se dnes dobrovolná smrt třídína sebevraždy nejrůznější povahy: sebevraždy z akutní či chronickémelancholie, sebevraždy patologické, z pomsty, obyčejné, z egoismu, znáhlého či trvalého altruismu, maniakální, impulzivní, z odevzdanostiosudu, hrdinské, aktivní, pasivní, logické, z vášně, v pomatení mysli,z agrese proti vlastní osobě, jako oběť, pro zábavu, strategické, jakoreakce spojená se ztrátou důvěry, plus ještě některé další. Jak vidíte, sebevražda je velice složitý jev a její krajní rozmanitost zpochybňuje možnost jakéhokoliv soudu.
(z knihy Dějiny sebevražd)
Pojem sebevražda označuje jakékoli chování snažící se nalézt řešení existenčního problému tak, že si subjekt sáhne na život.Světová zdravotnická organizace (WHO), která sleduje a studujemechanismy sebevraždy v globálním měřítku, přijala roku 1968 tutodefinici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různýmstupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je sebezničující čin s fatálnímvýsledkem." U pokusů o sbevraždu rozlišuje WHO 3 poddruhy: předstíraná sebevražda, pokus s cílem upoutat pozornost, neúspěšná sebevražda.
TEORIE
Od19. století, kdy se objevily první pokusy o vypracování teoriesebevraždy, přišli vědci s názory stejně početnými jako různorodými arozpornými. Teorie doktorů Dominiqua Esquirola a Moreaua de Tours -mravních a vědeckých autorit z počátku 19. století - vycházely zpředpokladu, že sebevrazi jsou duševně nemocní. Pozdější teorie MauriceHaldwacha spojovaly dobrovolnou smrt s duševními problémy plynoucími zesociálního klimatu. Pod vlivem Emila Durkheima, zakladatele modernísociologie, se koncem 19. století začalo připouštět, že sáhnout si naživot mohou i lidé duševně zdraví z důvodů, o nichž vědí jen oni:sebevražda se stává výhradně sociologickým jevem. Dnes činífilozofické koncepce a rozvoj psychoanalýzy ze sebevraždypsychosociální jev, který odborníci rozčleňují do řady kategorií. Podlerůzných škol a teoretizujících přístupů se dnes dobrovolná smrt třídína sebevraždy nejrůznější povahy: sebevraždy z akutní či chronickémelancholie, sebevraždy patologické, z pomsty, obyčejné, z egoismu, znáhlého či trvalého altruismu, maniakální, impulzivní, z odevzdanostiosudu, hrdinské, aktivní, pasivní, logické, z vášně, v pomatení mysli,z agrese proti vlastní osobě, jako oběť, pro zábavu, strategické, jakoreakce spojená se ztrátou důvěry, plus ještě některé další. Jak vidíte, sebevražda je velice složitý jev a její krajní rozmanitost zpochybňuje možnost jakéhokoliv soudu.
(z knihy Dějiny sebevražd)