Anděl

Lidé potřebovaly bytosti, které by jim byly blízké. Které by bylydokonalejší, ale nestály tak vysoko, jako Bůh a zároveň, aby nebylijako lidé.

Andělyzná náboženství křesťanské, židovské, islám a i spousty dalšíchnáboženství. Dalo by se říci, že všechna náboženství mají minimálnějednou anděla ve svých dějinách. Ať už to jsou prastaré řecké mýty,egyptské legendy, nebo evropská historie.

Náš netradiční anděl jebytost u níž se o pohlaví nemluví. Ale spíše byli zaznamenání mužikrásní s některými ženskými atributy, jako je jemnost a dlouhé vlasy.Je oblečen v bílém řízu a nebo modrým, zeleným, zlatým či stříbrnýmrouchem, takže z těla není vidět nic. Na zádech má křídla, pomocí nichžlétá. Křídla jsou veliká, podobná labutím a sahají až k zemi. Je tonaivní anatomické pochybení, neboť takto by anděl nikdy vzlétnoutnemohl. Ojediněle se však vyskytují i správnější tvrzení. I správnějšíanatomické konstrukce => totiž andělé, kteří mají dlouhá křídlamísto horních končetin.

Křesťanská montážní představa okřídlenéhoanděla je pozdější. V prvních stoletích našeho letopočtu bylizobrazováni andělé bez křídel. Od renesance a hlavně v baroku sevyskytuje nová montážní představa. Jsou to andělíčkové malí, nazíchlapečkové připomínajícího silně Amora s malými křidélky (putti).Někdy jsou redukováni jen na hlavu a křidélka.

Hlavně v antickémytologii jsou prvé známky montážní představy anděla. Byl to jednakposel bohů Hermés (Mercurius), který má na nohou křidélka, jednakgénius.

Génia má každý člověk. Génius jej uvádí do života a pocelý život od narození do smrti ochraňuje a řídí jeho osudy. Římanéoslavovali génia ve výroční den svého narození obětovali víno, květiny,med a kadidlo. Pořádala se hostina, při níž se mohlo rozpoutat inevázané veselí, neboť génius se raduje, když jeho chráněnec je veselýa nemá rád, když je jeho chráněnec smutný. Odtud vzniklo úsloví: genioindulgere (veselice).

Původně se věřilo, že s člověkem umírá igénius. Později se věřilo, že génius se odebere po smrti svéhochráněnce mezi bytosti sobě podobné a někdy sedává na hrob svéhochráněnce.

Géniové žen se nazývali junony. Římskému géniovi byl analogicky řeckým daimon.

Nejen jednotlivci, ale i rodina, město, národ i místa (génius loci), měli svého génia.

Géniovélidí byli zobrazování jako krásní mladíci se zastřenou hlavou a smiskou rohem hojnosti. Géniové loci (místní) byli zobrazováni jako hadi.

Vkřesťanství má anděl svou vlastní úlohu: jednak jako posel boha, jakoanděl strážný, který jako římský génius ochraňuje člověka od narozenído smrti. Anděl strážce byl často zobrazován na laciných barvotiscích,jak ochraňuje dítě nad propastí před splašeným koněm, před zmijí, připožáru atd. Vzniklo tudíž úsloví, že opilý má dva anděly strážné.Upadne-li totiž, zpravidla neutrpí úraz, protože má relaxované svalstvoa nedělá obrané pohyby.