VRumunsku se až do 20. století jako zcela běžný uchoval způsobpohřbívání, při němž se ostatky mrtvého exhumovaly 3 roky od úmrtí vpřípadě dítěte, po 4 nebo 5-ti letech, šlo-li o mladého člověka, a po 7letech v případě osoby pokročilejšího věku. Pokud se přitom zjistilo,že proces rozkladu mrtvoly není dokonán, předpokládalo se (a ještě dnesse tak uvažuje v některých venkovských oblastech), že jde o tělo upíra.Jestliže naproti tomu byly při exhumaci nalezeny čistě vybělené kosti,bylo to považováno za znamení, že duše šťastně došla věčného pokoje.Kosti se pak omyly ve vodě a víně, obalily lněným plátnem a znovupohřbily. Tomuto druhu pohřbívání na dvakrát, velmi rozšířenému zejménana Balkáně, se říká "dvojí pohřeb".

V roce1926 poznamenala rumunská folkloristka Agnes Murgoci, že víra v upírybyla ještě před pár lety běžná a přirozená "jako stéblo trávy".

V Rumunštině se pro upíra užívá termínu strigoi, tedy slova latinského původu.

Ke způsobům, jimiž bylo možno ověřit, že se z mrtvého stal upír, patřilo:

• zjištění, že členové rodiny, případně služebnictvo a zvířata umírali v krátkém čase po zesnulém
• nalezeníhole hadovitého tvaru v blízkosti hrobu. Věřilo se, podobně jako vČechách, že upír takovou hůl používá, aby se dostal ven z hrobu
• zkouškakoněm, rozšířená na celém Balkáně tj. odmítnutí koně skočit přes hrobnedávno zemřelého. Někdy však koně při této zkoušce nahrazoval místníblázen

Podezření mohlo být potvrzeno, jestliže tělo po exhumaci:

• bylo nalezeno s růžovým obličejem i mnoho týdnů po pohřbu
• bylo v převrácené poloze
• mělo jednu nohu skrčenou do rohu hrobu

Kprotiupírským praktikám, kromě nejobvyklejšího způsobu tj. probodnutísrdce nebo pupku hlohovým kůlem, můžeme uvést - díky bohaté dokumentaciprotiupírských praktik na Balkáně - ještě další varianty, při nichžbylo třeba:

• propíchnout srdce jehlou
• probodnout srdce rozžhaveným železem
• vecpat do nosu, do uší, do pupku, pod uši a pod nehty kamení
• 120 na máry zrnka prosa (upír bude trávit čas jejich sbíráním)
• vložit česnek nebo větvičku trnky do úst mrtvého
• obrátit tělo tváří dolů (upír se vydá nesprávným směrem a nedostane se na povrch)
• připevnit tělo provazy, přezkami a pouty k zemi
• zatížit těžkými balvany hlavu a údy mrtvého
• svázat tělo do kozelce
• položit zašpičatělé kůly na horní stranu már (upír se pobodá, pokusí-li se zvednout)
• pokrýt celou mrtvolu slámou (sláma rychle hnije a analogicky by se měl urychlit i rozklad těla)
• rozdělat oheň přímo v hrobě

Ktěm živým, kteří byli v podezření, že by se mohli stát upíry, patřilitaké lidé, kteří během života odmítali jíst česnek, děti, které zemřelydříve, než mohly být pokřtěny, děti žen postižených uhranutím, sedmédítě stejného pohlaví a mrtví, přes jejichž hrob přešla kočka nebonějaký člověk anebo jen něčí stín.

VRumunsku nabývala hrůza z upírů takových rozměrů, že venkované věřili,že pouhá upírova vůle stačí k tomu, aby se další lidská bytost po smrtitaké stala upírem.