Dlouho jsem zvažovala, zda tento článek zasadit do sekce LARP nebo Soft. Nakonec jsem zvolila první možnost, protože díky fantasy pravidlům se o bezduchou střílečku nejedná.
Underworld City vznikl před třemi roky z popudu mého přítele Walora a naší bývalé skupiny historického šermu Kruhu oceli. Šlo vlastně o pokus, co udělá kombinace šermu, střelby a k tomu všemu městského prostředí. Jelikož jsme byli odjakživa fascinováni upíry a jejich mytologií, Underworld byl jasná volba, i když už si nepamatuji, z čeho vzešel prvotní popud a rozhodli jsme se zrealizovat právě tento snímek.
Začátky nebyly vůbec lehké. Je sice pravda, že víc hlav víc ví, ale zároveň jsme museli řešit mnoho komunikačních problémů a otázek týkajících se pravidel. Nakonec se Walor vzdal herního účinkování a pracoval pouze na přípravách, čímž získal právo posledního slova a rozhodování se tedy nevedlo od nikud nikam, což zajisté velmi prospělo. Domluva ovšem nebyl jediný problém, se kterým jsme se potýkali. Chtěli jsme celou akci pojistit oficiálním schválením, ale setkali jsme se s neúspěchem. I přese všechny mé úřednické konexe jsme ztroskotali na náčelníkovi policie, který nechtěl o zbraních ve městě ani slyšet. Ani starostovi se akce nelíbila a nakonec jsme došli ke "kompromisu", tedy že si máme herní plochu pronajmout. Poté, co jsme spočítali čtvereční plochu města kterou potřebujeme a převedli je na peníze, došli jsme k nepředstavitelnému číslu, takže od té doby je Underworld "černou akcí". Další problémy byly po finanční stránce, už jen tisknutí pravidel a popisů míst stojí nějaký ten inkoust, spreje, provázky... Co jsme mohli tak jsme sehnali pokoutně, ale i tak nám Underworld pravidelně dělá průvan v peněžence.
O počtu hráčů jsme představu neměli. Akci jsme umístili na kalendář ASF, ale i tak na první ročník přijelo sotva 25 hráčů. Větší zájem byl jako každým rokem o upíry, s čímž se tak úplně nepočítalo a navíc nás zradilo prostředí, takže naše upírská základna byla umístěna v podchodu. Ano, opravdu hned u náměstí, kde se museli hlídat věci před procházejícími opilci a neustále bafala vodnice. Thoronovi vlkodlaci na tom nebyli o nic lépe, nakonec neměli základnu v podstatě nikde, ale jako každým rokem, počásí nám přálo - doufám že to pro příští roky nezakřiknu. Hráči byli aktivní, navíc u upírů vznikl jako již tradičně veselý matriarchát, a i když jsme nebyli nejúspěšnější, alkohol léčil rány spolehlivě jako vždy.
Hráči si každým rokem zakládají na kostýmech, a je mi jasné, že z toho důvodu přijede za vlkodlaky vždy méně lidí než za upíry. Udělat si vlkodlačí kostým a pařáty není jen tak, navíc vlkodlaci celou noc běhají, skákají a co si bedeme povídat, jsou to zabijáci, takže je potřeba i otrlejší povahy. Upíři vytáhnou kožený kabát, nalepí zuby a jde se na věc, odstřelují ty chlupaté potvory z pěkné dálky... Ano, na tom je hra stavěna. Vysoká kostýmová úroveň s sebou však nese jednu zásadní nevýhodu, protože vlkodlaka nebo upíra ve městě prostě nepřehlédnete, zvlášť když se připletete k nějaké bitce. V tomto ohledu musím z celého srdce děkovat benevolenci Kralupské policie, která nás i přes nesčetná hlášení nechala vždy hru dohrát pouze pod příslibem, že civilisty neohrozíme, nebude se před nimi bojovat a nic nezničíme. V tomto ohledu musím zodpovědně prohlásit, že se nic takového ani jednou nestalo a to byly k vidění např. čtyři vlkodlaci tlačící před sebou popelnice po náměstí. Je pravda, že na závěr prvního ročníku jsme policii trochu pozlobili, vlkodlaci odjeli předčasně ale přesto jsme chtěli Underworld nějak důstojně zakončit. Rozdělili jsme se na dva týmy, jeden složen z organizátorů, druhý z upírů, hodili jsme doprostřed podchodu dýmovnici, postříleli se a zmizeli rychlým tempem do svých domovů, resp. hráči se odjeli vyspat, my uklidit a potom dopoledne omdlít při pádu do postele.
I druhý ročník jsme pořádali v rámci Kruhu oceli. Za tím účelem jsme "pronajali" kulečníkovou hernu (prostě hospodu), která je umístěna v uzavíratelné pasáži. Hráčů přijelo ještě méně než na první ročník. Podmínky byly tedy mnohem snesitelnější, ale vyskytly se jiné problémy, např. já jsem byla po operaci kolene a tak moje velení spočívalo v papírování a rozdělování rozkazů, čímž upíři de facto přišli o velitele. Ano, samozřejmě se s tím ti šikulové poprali, ale nadšená jsem z toho rozhodně nebyla. Poprvé přišla do hry military CP, tedy dva vojáci, kteří nakonec sami vyhladili zbytky všech nestvůrných ras ve městě, skoro i s civilisty. Jedním z nich byl letošní velitel armády, Elise.
Vyskytly se ovšem komunikační problémy, které bortily dějovou linii. Nějak se nám nepodařilo dohodnout, kdo má co udělat, nehledě na to, že přípravy před hrou nakonec zbyly na mě a Walora. V tom okamžiku jsme začali razit heslo "Co si člověk neudělá sám, to nemá," a zanedlouho jsme od skupiny odešli a "založili" si vlastní pod názvem LARPcity, která má základnu u nás doma. :-) Dali jsme za cíl udělat další Underworld lepší a větší než oba předchozí. Přípravy nám trvaly bezmála čtvrt roku, o vymýšlení pravidel ani nemluvě, to začalo už po druhém ročníku. Náklady na materiál byly velké, navíc drtivá většina těch, co přislíbila pomoc, v poslední chvíli odřekla, Walor měl problémy dostat volno v práci a já jsem ležela s třítýdenní angínou.
I přese všechny komplikace jsme nakonec dokázali takřka nemožné, přijelo 60 hráčů na městskou akci, která v podstatě nemá obdoby. Způsobila to i přítomnost třetí strany, lidské armády, složené z tvrdých airsofťáků. Co si budeme povídat, hráli skvěle, ale velitel naprosto selhal. AEG byla v přesile a bez přísného kontrolování udělala své... Walor nestíhal řešit problémy, které vznikly po výměně CP a způsobila tedy jejich dezinformovanost a tím pádem jsem namísto meče svírala většinou v ruce mobil. Hospoda, která měla být stejná jako při druhém ročníku, byla bez předchozícho varování zavřena týden před akcí. Byli jsme nuceni zvolit jiné, ne zrovna vhodné prostředí... Co si budeme povídat, sehnat barmana, který svolí k celonočnímu tahu s bandou LARPáků a sofťáků není jednoduché, zvlášť týden předem.
Kdo byl na Underworldu City III. přítomen, ví, že akce si chvílemi žila vlastním životem, a zdaleka ne všechno bylo ideální. Po jejím ukončení jsem byla zdrcena a chtěla jsem od organizování RP akcí dát jednou pro vždy ruce pryč. Tři dny jsem byla v depresích, ani registrace nestačila pokrýt výdaje na materiál, který nakonec nebyl ani použit, a pak jsem s roztřesenýma rukama otevřela naše fórum. Světe div se, někteří hráči byli dokonce spokojení! Hned jsem začala pracovat na tom, jakých chyb jsme se dopustili. V první řadě komunikace, v druhé řadě nedostatečný výběr hráčů. Bohužel bylo dost jedinců, kteří pravidla nejspíš nikdy ani neviděli a při hře se na ně nezeptali ale nadávali. Vzhledem k použítí kouzel a speciálních pravidel pro každou rasu, která budou příště mnohem jednoduší a přehlednější, to byla katastrofální situace. Underworld není pro každého, oproti klasickému LARPu je hodně brutální a fyzicky náročný. Na druhou stranu se účastnil i 12letý chlapec se svou matkou, a akci zvládli na výbornou, i když to pro ně bylo něco nového a (znovu si nasypu popel na hlavu) ne nekomplikovaného.
Přestat se mám v nejlepším, a třetí díl rozhodně nejlepší nebyl. Jelikož si opravdu hodně zakládám na kontaktu s hráči, Vaše připomínky a chválu neberu na lehkou váhu, protože to konec konců děláme pro Vás (samozřejmě nás hřeje u srdce pocit vlastní důležitosti :-D), a bez Vás a Vaší podpory bychom nebyli NIC. Chci dosáhnout toho, že si každý z Vás bude moci přijít na své, nebude mít strach ani předsudky na cokoli se mě zeptat a domů pojede s unaveným, ale přesto šťastným výrazem na tváři a snad si ještě někdy vzpomene na Underworld a řekne si, že ta prohýřená a prostřílená noc stála za to.
-mar