zbabělost 06.Prosinec 2006
zbabělost
Jdu ulicí, tmou, jdu a poslouchám ticho, je tak nahlas, jsem tak sama... jdu stále dál a je mi zima, vidím postávat pár lidí, všichni jsou spoutaní láskou, proč láska nenasadí mi taky ta zlatá pouta? Proč nespoutá mě jako to ticho v téhle tmě? Polykám chladný vzduch a to hořké ticho... chci pryč, chci utéct někam ode všeho, od všech lidí, od všechné bolesti, pryč z tohoto zajetí... možná je zbabělé utéct, jenže síla mě dávno opustila a já už nemůžu dál bojovat...
napsal/a: Martuska03 12:25 | Link komentáře (0)
Zmatek
Nevyznám se v sobě. Mám teď pocit, že ve všem co dělám, na co myslím nebo co se kolem mě děje, je zmatek. Ani nevím proč. Snad to všechno zapříčinila jedna bezvýznamná prázdninová noc u konce léta, že má mysl je trochu rozpolcená, ale mé srdce má pořád to své staré známé místo, u mojí životní lásky. Jenom mou mysl láká to druhé, dosud nepoznané a neokusené ovoce, jak už to tak bývá. Těžko říct, jestli je správné, že o tom píšu, ale doufám, že mi to alespoň trochu podaří překlenout tu nejistotu v sebe sama a že najdu aspoň trochu odvahy...
napsal/a: Martuska03 12:25 | Link komentáře (0)
Nechápu nic...
Říkám si, vždyť jsem jenom člověk, jako každý ostatní na téhle zemi a mám právo dostat vysvětlení k věcem neobjasněným. Mám snad právo vědět, o co jde a proč se tak děje. Připadám si jako nějaká nepotřebná věc, bez které jde život lehce dál... Každý jen přehlíží můj pohled plný beznaděje a neslyší má žalostné slova "proč". Proč to tak je a ne jinak. Proč řekl jsi ta slova a pak dělal jakoby nic. Nechápu tě a s ním celý svět. Proto čekám vysvětlení... řekni promiň nebo no tak sbohem... dokud nemáš mé srdce...
napsal/a: Martuska03 12:22 | Link komentáře (0)
co dál...
Sedíš v koutě, přemýšlíš, co dál, po tváři ti stéká slza... při myšlenkách na na svou Lásku se ti chce brečet víc a víc...
Takové pocity v bezmoci jsou pravdivě ukazující na city, pro které se jen trápíš, a proto si uvědom, že nikdo, kdo ti jednou řekl Miluji Tě, Tě nesmí shazovat. Braň se. Buď silná. Nevzdávej se!
napsal/a: Martuska03 12:22 | Link komentáře (0)
Proč
Proč každé chození končí rozchodem?
Proč každá láska končí bolem?
Proč každý polibek končí slzy?
Proč každý pohlazení končí rannou do srdce?
Proč každý úsměv končí ubrečeným dojmem?
Proč každé krásné oči jsou kalné?
napsal/a: Martuska03 12:18 | Link komentáře (0)
Pláču....
Pláču... Protože miluji tvé rty, ale ony už mě nelíbají.
Pláču... Protože plamínky tvých očí se mi stále vyhýbají.
Pláču... Protože mi tě všechno připomíná.
Pláču... Protože na tvůj pohled se těžko zapomíná.
Pláču... Protože o tebe usiluju marně.
Pláču... Protože se cítím na dně.
Pláču... Protože nemůžu být s tebou.
Pláču... Protože mě ruce zebou.
Pláču... Protože mě docházejí síly.
Pláču... Protože není pohádkové víly, která všechno změnit může.
Pláču... Protože mi nedáš růže.
Pláču... Protože se ke mně stále otáčíš zády.
Pláču... Protože jsu neštastná z Toho že tě mám ráda.
Pláču... Protože už nechci žít, když s tebou nemůžu být...
napsal/a: Martuska03 12:17 | Link komentáře (0)
Lituju...
Láska. Lásku jsem viděla všude okolo sebe. A i já jsem tolik toužila po tom, cítit to, že mě někdo miluje. Že já miluju jeho. Že láska je oboustraná.
Tolik jsem toužila mít jednoho kluka. A snažila jsem se, tak jsem se snažila. Jenomže? Výsledek žádný. S kamarádstvím jsem se prostě nemohla smířit. Ale dnes to beru jinak...
Znala jsem kluka, který o mě stál. Který mě měl opravdu rád... A já? Byla jsem tak zaslepená láskou, kterou jsem chovala k jinému klukovi, který o mě ale nestál, že jsem mu řekla pravdu. Pravdu, která neskutečně bolí. Všechno jsem řekla tak, jak to je. Žádná lež z milosrdenctví. Upřímnoust je prý nejlepší vlastnost člověka. Ale jak dokáže někdy ublížit!
Viděla jsem, na vlastní oči jsem viděla, kluka, který mě měl tolik rád. Na vlastní oči jsem viděla toho kluka, který mě začal nenávidět po tom, co jsem mu řekla pravdu.
Vždycky jsem si myslela, jak je svět nespravedlivý, jak je ke mně krutý! A sama jsem ublížila někomu, na kom mi záleželo. Koho jsem měla ráda... jistým způsobem. Já sama jsem byla nespravedlivá! Dokázala jsem někomu neskutečně ublížit.
Na jisté okamžiky se prostě nezapomíná...
Proč jsem jen nepřijmula jeho lásku? Sama jsem chtěla někoho, chtěla jsem, aby mě jedna osoba milovala, aby láska byla oboustraná. Tak proč jsem byla jen tak chladná...?
Teď to vím... myslela jsem JENOM na sebe! Teď vidím ty následky a...
...lituju...
napsal/a: Martuska03 12:17 | Link komentáře (0)
I HATE YOU
Nedívej se na mě,neříkej nic... mlč a vypadni! Nesnáším tě, umíš jen ubližovat, každý tvůj pohled, každé tvé slovo, tvůj úsměv jen další a další jizvy na mém srdci... dělá ti to dobře? Jsi rád za mou bolest? Já tě miluju... že to nevíš? Nelži, víš to až moc dobře... Pořád jen lži! Jsi další z těch, co maj mě jako hračku... pojď ke mě a hrej si... pohrej si se mnou ať nekazíš partu, nezapomeň mě hodit do kouta, ať jsi jako ostatní... chcípni!!
napsal/a: Martuska03 12:16 | Link komentáře (0)
nevím co říct
Milovat je silné slovo... snad proto ti říkám: "Miluju tě", nevím proč stále opakuju tyhle dva slova, vím, že nechceš to už slyšet, že nezajímá tě to, ale já mám stále pocit, že jsi hluchý, že musím ti to stále opakovat, abych měla jistotu, že to víš!! Pojď ke mě lásko, polib mě, stiskni mou ruku a řekni mi ty dvě slova... chci je slyšet, chci žít!! Chci být milována... miluj mě, prosím!
napsal/a: Martuska03 12:16 | Link komentáře (0)
pravda
Pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován - vyčerpáš sám všechnu lásku určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti. V životě můžeš prosit, můžeš plakat, či dokonce proklínat.
To všechno můžeš! Jediné, co musíš, je bojovat!
Bojovat o lásku, touhu a o místo na tomhle zatraceným světě!
Rozchod dvou lidí je paradoxní v tom, že až po rozchodu zjistí, jak moc se milovali!
napsal/a: Martuska03 12:14 | Link komentáře (0)
] jsem skoro úplně normalni :D když budete chctít třeba pokecat tak pište :-)
