Kdyz člowek miluje... 06.Prosinec 2006
Když človek miluje...
Co to znamená? Milovat. To ví jen málokdo...
Já jsem v životě nepotkal člověka ,kterému bych řekl miluji tě.
Ale jednoho dne to přijde a já vím, že to poznám
a ten den bude ten nejkrásnějším v mém životě.
Možná přijde zítra, možná až za rok.
To nikdo neví, kdy ho to potká, takže můžem jen doufat a čekat
kdy nás potká to pravé a opravdové štěstí...
napsal/a: Martuska03 12:43 | Link komentáře (0)
Láska?
Možná je to,co právě píši příliš troufalé, ale já to tak cítím... Asi se to spoustě lidem nebude líbit, ale já to prostě napsat musím... Láska - řekne si každý a ať prožil cokoliv, tak si většinou vzpomene na ty krásné chvíle prožité s někým, na kom mu buďto záleželo, nebo stále záleží... Je mu jedno, že se potom bude třeba zase nějakou dobu topit v bolesti, prostě si nato vzpomene... Na to, jaké to bylo, jaké to je teď, na to, jaké to mohlo být. A proto: Co to je vlastně láska? Proč ji tak opěvujeme, proč ji vlastně opěvovali už ti mnozí géniové před námi? Já newím... Osobně se teď cítím sama a zrazená. Kým? Láskou... Sice to bylo vážně pěkné, ale přineslo to mnoho bolesti. Cena byla a je na mně a mé EGO příliš vysoká. Newím jestli ji dokáži zaplatit... Ale asi ano,co by my vlastně nakonec zbylo? Smířím se s tím, polknu to obrovské sousto, ale za rok, za rok to přijde zase - možná ještě dražší. Jako vloni...
napsal/a: Martuska03 12:41 | Link komentáře (0)
Anděl
Žil kdysi jeden anděl – žena. Jako každý anděl, i ona byla nesmrtelná a měla pár krásných, bílých křídel. Každý den létala nad světem, dívala se na všechny krásy a strasti života a byla velmi šťastná. Měla neomezenou svobodu, měla času, kolik si jen přála a tak si myslela, že už nemůže být nikdy šťastnější. Jednoho dne, (byla už velmi stára, ale podle lidského věku jí nebylo méně než 16 let, ale ani více než 18), když zase tak létala po nebi, spatřila, jak na kameni sedí velmi pohledný mládenec a hned, jak ho uviděla, tak se do něj zamilovala. Neznala ten cit, nikdy v životě ho nezažila, od té chvíle už ji ovšem nebavilo létat po světě, každý den se z velké výšky dívala na tohoto mládence. Už jí ani nepřipadalo, že má všechno. Věděla ovšem, že pokud by chtěla s tímto mládencem žít, musela by se nenávratně vzdát všech svých andělských výhod. Uvědomila si však, že neomezená svoboda je jí k ničemu, když všechna ta krásná místa vidí sama, všechny krásné okamžiky zažívá sama, že její nesmrtelnost se stává spíše utrpením, protože vedle sebe nemá nikoho, s kým by si mohla popovídat, nikoho, kdo by ji miloval. A tak se rozhodla, že sestoupí na zem a začne s tímto mládencem žít. Ten, jak ji prvně uviděl a hned se do ní zamiloval (zda to bylo štěstí nebo nějaký zásah vyšší moci, to už se teď nikdo nedozví, nicméně jejich láska vzkvétala a oni se po pár letech vzali). Pokud si myslíte, že on o nic nepřišel, tak se ovšem mýlíte. Věnoval ji veškerý svůj volný čas, veškerou péči, aby se cítila co nejšťastnější, neměl už tolik času na to, co ho bavilo, ale nikdy toho nelitoval, protože mnohem více získal. A myslíte, že jeho žena litovala někdy svého rozhodnutí? Občas, když ležela v noci vedle něj na posteli, vzpomínala, jak to bylo krásné, když měla neomezenou svobodu, ale když otočila hlavu, a uviděla ho spokojeně ležet vedle sebe, všechny pochyby vyprchaly, protože si uvědomila, že není nic krásnějšího, než mít někoho, s kým může prožívat chvíle radostí, ale i smutku, že není nic krásnějšího, než mít někoho vedle sebe. Nevím, jestli ještě žijí, ale pokud ano, tak jsou stále spolu, a to proto, že oba obětovali něco ze svého života pro toho druhého. A to je největší důkaz lásky.
napsal/a: Martuska03 12:36 | Link komentáře (0)
Chtěla bych tě zpět...
Možná je už po všem, možná jsme tu příležitost už propásli, být znvou spolu, možná teprve teď nastala ta správná chvíle, kdy se k sobě vrátit - já si nic jiného nepřeju. Píšeš mi - stýská se mi, a já to cítím úplně stejně, tak v čem , v čem je ten problém? Chtěla bych znovu prožívat tu lásku s tebou. Nemuseli jsme ani jeden mluvit, rozuměli jsme si i beze slov. Naše oči spolu mluvily a vždy jsme věděli, co ten druhý chce, po čem touží, co skrývá jeho duše - nebo že bych si to jen hloupě namlouvala?
Když jsem tě potkala, viděla, srdce se mi rozbušilo, málem mi vyletělo z hrudníku. Moje tělo se chvělo jako poprvé, když tě spatřilo, jako poprvé, co jsi mě políbil, jako poprvé když jsme se milovali...
Lásko, chtěla bych tohle vše znou prožívat, i když jsi mě podvedl, miluji tě pořád a dokonce ještě víc než když jsme byli spolu. Jak utíká den za dnem, týden za týdnem, je mi víc a víc smutno a bez tebe ouvej.
Nikdy jsem neprožila to, co s tebou a myslím na tebe každou minutu. Říkám si co asi teď děláš, myslíš na mě či spinkáš...
Je to podivné, když vedu jen monolog a píšu jen. Tolik bych ti toho chtěla říct, vše, co mám na srdci. Není mi už 5 let a vím, že na lásku musí být dva a chtít musí taky dva.
Tolik to bolí, být bez tebe, chtěla bych se ráno zase probouzet vedle tebe, vše dělat společně.
Nevím, zda-li to půjde, ale chtěla bych tě zpět... Vrať se ...
napsal/a: Martuska03 12:35 | Link komentáře (0)
Love is suicide
Myslím si, že tohle opravdu sedí. Ovšem je pravda, že ne vždy. Láska je jediná věc, které dovolujeme, aby nám ubližovala. Toužím po ní, ale zároveň ji nechci. Láska má dvě tváře. Jedna je krásná, prožíváte překrásné věci, ale většinou vám zbydou jen vzpomínky. Druhá tvář je bolest, utrpení, stesk. Obě její tváře jsme již poznala. A jak mě to poznamenalo? Toužím po ní dál, protože si řikám, že risk je zisk. Bojím se její druhé tváře, ale strašně chci víc poznat tu první.. Někdo si myslí, že se láska rozděluje na kategorie. Nemyslím si to. Můžete milovat stejně svého přítele jako svého kamaráda, či nějaké zvíře. Láska je jen jedna a nezáleží co nebo koho milujete!
Na závěr chci říct: nenechte lásku, aby Vám ubližovala, zkroťte jí, aby to zlo nepáchala..;)
napsal/a: Martuska03 12:34 | Link komentáře (0)
Pár otázek bez odpovědí
Poslední co napsal bylo: Chybíš mi!!! Měj se skvěle ahoj... Byl to obvyklý mail jaký jsme si vzájemně psali, tak jsem odepsala a těšila se na odpověď, která by jako vždy měla přijít na druhý den. Nepřišla. Předtím to udělal taky, napsala jsem mu tedy znovu, projevila snahu, napsal 1 a druhý byl ten výše popsaný. Ale tu odpověď už čekám přes 14 dní. Nevím, čekat dál? Zapomenout? Co? Já nevím...Nevím a jsem zoufalá...každá minuta mě začíná ničit a jak to tak vidím,budu se muset takhle nechat likvidovat ještě rok. Potom to začne znovu. Ale jedno je jisté,ať už chtěl nebo ne,podařilo se mu mě zničit....A myslím že on nechtěl, ne, nemyslím, já to vím. Nechtěl, ale prostě to udělal, nevím, možná si to ani neuvědomil, myslel, že to nemá smysl a bude to lepší pro oba. Doufám, že si ho jen tak neomlouvám a že se ozve... ne, já mu věřím... Mám na něj vážně spoustu otázek, ale nejsem si tak jistá tím, jestli chci znát odpovědi...
napsal/a: Martuska03 12:34 | Link komentáře (0)
Udělejte pro mě prosím něco...
... važte si člověka, který je s Vámi a miluje Vás. Nikdo neni dokonalý a vždycky dřív nebo později Vám začnou vadit maličkosti, ale tím se nesmíte nechat odradit! Budte s ním a řekněte mu, jak moc Vám na něm záleží, važte si každé chvilky co můžete strávit spolu... Protože to jak opravdu vám na něm záleží, jak moc ho milujete a potřebujete Vám dojde vždy, až když ho ztratíte. Najednou budete sami. Uvědomíte si, jak moc vám chybí v důležitých okamžicích, když se otočíte a zjistíte, že nestoji u Vás, že se nemáte o koho opřít, že se nemůžete ,,opřít" zrovna o NĚJ... A proto Vás prosím neudělejte stejnou chybu jako já. Snažte se být tolerantní a všímejte si drobností, protože i úplná maličkost vám může ukázat, jak moc Vás miluje!
napsal/a: Martuska03 12:31 | Link komentáře (0)
NIC
Nic krásného netrvá věčně, to je nám jistě známo, ale že bolest trvá tak dlouho, jsem nevěděla... že jednou bude líp?? Už tomu ani nevěřím... není nic, co udělalo by mi radost, nic co vykouzlilo by mi na rtech úsměv, NIC... jen láska a tu mít už nikdy nebudu! Láska je jen jedna a ta už byla:-(...Miluju tě!
napsal/a: Martuska03 12:30 | Link komentáře (0)
Nikdy spolu...
Jsem sluncem, zářícím v šedém dni na radostné tváře lidí. Nikdo nepodívá se k nebi na tu zář. Jsem sama. Jsi měsícem plujícím po noční obloze, pluješ mezi hvězdami, které jsou tak chladné, nikdo nedaruje ti vřelých slov, jsi tak sám... Jsme na jednom místě, oba jsme si tak neskutečně blízko,ale nikdy nepoznáme, jaké to je být spolu, jen my dva na celý svět. Lásko, vycházím z obzoru na čiré nebe... lásko, schovej se zas do temnot...
napsal/a: Martuska03 12:29 | Link komentáře (0)
Sen
Ležím na tvé hrudi, poslouchám tvé srdce, cítím lásku... neopouštěj mě, prosím! Je mi tak krásně, jsme zase spolu, je to jako sen... nikdy jsem tomu nevěřila, znovu hladím tvé ruce, tvou tvář, znovu líbám tě a pevně svírám... znovu cítím tvou lásku, jako ve snu, jako tenkrát... chvěji se jako květina na poušti, tolik tě miluju! Navždy! Neopouštěj mě, proč neslyším tvé srdce? Proč pouštíš mou dlaň? Proč je mi tak strašná zima? Vidím tvá záda, slyším tvé kroky, odcházíš, mlčíš, miluju tě... probouzím se, koukám na strop, ještě cítím tvé rty, ale byl to jen sen...
napsal/a: Martuska03 12:27 | Link komentáře (0)
] jsem skoro úplně normalni :D když budete chctít třeba pokecat tak pište :-)
