Neposkvrněná
a přesto toužím po hříchu,
Nedotčená
a dechem lapám po tichu.

Záblesk z duše Tvojí,
co uniká světu.
Pravda se bojí,
chápat lživou větu.

Průzračné tajemné mlčení,
které spojuje dva světy.
Zamrzlá srdce to ocení,
roztříští uvadlé květy.

Proniknout nazí špínou všech dní,
co nás polívají odcizením.
Zůstaneš sám a poslední,
já sebe sama nedocením ...