Sklenici punče jsem si včera
dal s jedním z husarů
a hleděl na cestu, jak šerá
se mračnému oparu.

"Co máš s tou cestou?" znenadání
zeptal se mě můj druh.
"S kamarády ses ještě na ní
neloučil, zaplaťbůh."

Sklonil jsem hlavu. Nevýslovná
trýzeň mi stiskla hlas.
"Ne. Ale už tu není ona,"
vzdychl jsem a zmlkl zas.

Z řas do sklenky mi sklouzla skrytě
slza a klesla k dnu.
"Styď se!" vzkřik husar. "Jsi jak dítě!
Naříkat pro ženu!"

"Husare, křik stesk neutiší,
ty nevíš, co je cit.
I jedna slza plnou číší
dokáže otrávit."