Černý zvon hýbe se vpřed,
slza k srdci padá.
Zastaví, došel dech,
bělostná holubice odlétává.

Vrána místo holubice,
černá místo bílé,
oblaka stahují se dál a více,
do noci vítr kvile.

V dálce zvon teskně zazní,
jako mrtvých tichý smích
jako nadělá pláč němý,
když tvář zkřivil mu hřích.

Vykvete květ znovu nový?
Čí jen zvadlá růže padne ...
Bude to tak? Nikdo neví,
a další slza k zemi kane.