Srdce mě bolí, rozum se vzpírá,
není to možné, musím si lhát,
kde se jen rodí v člověku víra,
že mohl ho někdo milovat?

Oči mě pálí pod tlakem soli,
chtěla bych křičet, chtěla bych řvát,
proč to tak mrzí, proč to tak bolí,
proč jsem tě měla milovat?

Proč jsi mi slíbil pohádku z mraků,
když jsi ji dávno zapudil,
má přání a dojmy, skupina vraků,
byl jeden hlupák a ten tu žil.

Ten hlupák tu stojí a píše ta slova,
co láskou jsou zpita, však pro duši žel,
já jsem ta žena a zároveň vdova,
já čekala tě a tys nepřišel.