Až do nemocnice mě tvé psychické vydírání dovedlo. No tak dělej,jen se raduj,vždyť se ti to povedlo. Ne... teď za ochránce mého začínáš se vydávat, už je pozdě lásko, klidně se tím zalkni..jen ať. K čemu mi jsou tvé lítostivé kecy. Zničils mě, vzals mi lásku i chuť do života a to jsou ty nejdůležitější věci. Podívala jsem se do zrcadla, jen troska na mě hledí, hledá a tápe po odpovědi. Proč jsem ti to jen dovolila? Byls mi až moc blízký a zneužils znalosti mých slabin. Prosím ušetři mě slov ,,já tě miloval" a podobných kravin. Ublížils mi jako nikdo předtím. Při pohledu na tebe začíná se ve mně vařit krev. To ponížení, které si mi způsobil, ne to nenapraví jenom řev. Pochybovals o mé věrnosti a tím za děvku si mě považoval. Ale já když miluju, tak nepodvádim, chci aby sis to pamatoval.Tvé věčné bezdůvodné žárlení mě přivádělo k šílenství. Věčná pochybnost,lež a pomluvy to bylo tvé království. Jak snadno se člověk může zklamat.Zjistila jsem, že toho o tobě nevím ani za mák.