Bolest ze srdce vyrvaná
jak zkažený zub kleštěmi
cítí se o něco obraná
a říká si : "co ještě mi?"
Co ještě mi můžou vzít?
Když já jsem ten pocit!
Měli by mě vlastně chtít
když chtějí něco prožít.
Chtějí štěstí, chtějí lásku
nejde to však bez bolesti
dívají se na nadsázku
jako jejich ratolesti.
Proudy žalosti a bolu
chtít nemohou všechno stále
jít nahoru a zase dolů
do černých hlubin a ještě dále.
Strach z lásky a těžká volba
utrpení věků tvých
jako pánův vrchní štolba
vede koně v opratích.
Svázané zvíře, slza v oku
kráčí hrdě smrti vstříc
překročí smrdutou stoku
nevrátí se nikdy víc.
Bolest v duši ukrytá
tvarů a podob nesčetně nese
smrt do srdce vyrytá
rezavým nožem někde v lese
do staré kůry kmene stromu
staršího než život sám
není ještě dávno tomu
kdy dosáhl ke hvězdám.
V žalu utápí se duše
a čeká kdy se vystřelí
jako lovec ze své kuše
šípem, časem zetlelým.
Bolest, vida všechen žal
chce odtud utéct- nemůže!
Na dně sklenky z vody kal
vrývá se dál do kůže.
Do kůže a ještě pod ní
s časem zápasit se nedá!
Rotuje jako šroub lodní
bezmocně si v koutě sedá...

neodejde...