•Milea•

Já musím být doma!
Taková ta puťka domácí.
On - pán si může povyrazit
kdykoliv a kdekoliv.
Tam kde je chlast, cigarety a kšefty
- tam je on - pán.

Já musím být doma!
A když mi z ničeho nic řekne:
"Tak pojď se mnou!" Ve mně to jen hrkne!
Dál dopoví: "Ty se vlastně musíš hodinu
malovat!"
Nemám v tu chvíli chuť nikam jít a s ním
už vůbec ne!
Přitom to není pravda.
A on do mně hučí jak mašina,
když můj zrak hledí do ničeho.

Pak se nasere a odejde ignorantsky
a já se můžu topit v slzách
a být doma!

27.9.2002

Autorka:)): Milea v 00:22 | Vaše názory

Mám někdy chuť nacpat si tabletky
do úst, šíleně je spolknout
a zhroutit se do bezvědomí,
jen tak...
A když příjde z hospody,
uvidí mě na zemi nebo v posteli
polomtrvou nebo už to budu
mít za sebou?!
To by mě zajímalo, co by dělal...
Zavolal by zachranku nebo jel
sám se mnou na pohotovost.
Ale to určitě ne. On by si ani
nevšimnul, že nejsem živá.
Lehl by si do postele, přitulil
by se a chtěl by se ohřát,
ale?!

P.S. Tohle jsem nemyslela vážně, že
si nacpu tabletky do úst...

27.9.2002

Autorka:)): Milea v 00:21 | Vaše názory

Tváří se jako pán,
který všechno ovládá...
Když nastane problém,
zdrhne do hospody.
Myslí si snad, že to tam vyřeší?
Ne, nevyřeší!
Vrátí se domů, šťastný z podnapilosti
a myslí si, že problémy jsou ty tam!
Nejsou.
Jsou ještě horší!
On to snad nechce vidět,
vidět, jak já se trápím.
Má z toho obrovskou radost.
Tváří se tak, jak by se vůbec
nikdy nic nestalo.
A má duše se topí v troskách
beznaděje!

27.9.2002

Autorka:)): Milea v 00:21 | Vaše názory