Nindulka

And big girls don't cry

Like the little school mate in the school yard
We'll play jacks and uno cards
Ill be your best friend and you'll be mine
Valentine
Yes you can hold my hand if u want to
Cause I want to hold yours too
Well be playmates and lovers and share our secret worlds
But its time for me to go home
Its getting late, dark outside
I need to be with myself instead of calamity
Peace, Serenity

[CHORUS]
I hope you know, I hope you know
That this has nothing to do with you
It's personal, Myself and I
We've got some straightenin' out to do
And I'm gonna miss you like a child misses their blanket
But I've got to get a move on with my life
Its time to be a big girl now
And big girls don't cry
Don't cry
Don't cry
Don't cry

La Da Da Da Da Da

v poslední době mám pocit, že se moje hormony zbláznily...nějak se ve mně posílily mateřské pudy a já zatoužila po miminku...jenomže...studuju a navíc bydlím stále s rodiči...navíc...nějak není tatínek...je to šílené....kdykoliv vidím malé dítě nebo kočárek, zaplaví mě vlna téměř neodolatelné touhy po vlastním dítěti...vím, že musím počkat...ale když je to tak těžké...tolik bych chtěla vést kočárek se svým miminkem...ach jo...proč je všechno tak komplikované? Budu si holt muset počkat na správnou chvíli...tak jen doufám, že přijde brzy napsal/a: Nindulka 22:35 | Link komentáře (0)

Láska je mocná čarodějka, o tom není pochyb...

ale taky hodně zíleží na tom, co je předmětem naší lásky...Tak na příklad miluju čokoládu...jsem na ní závislá...vím to a netajím se  tím...spíš na opak...miluju svoji práci...učit děti plavat mě naplňuje tak, jako nic jiného...ale to není ta láska, o které chci psát...

Když se zamilujeme, máme často strach, dát to tomu druhému najevo, protože si dostatečně nevěříme...a tak čekáme, jestli náhodou ten druhý neudělá první krok...jo, tak to bychom taky mohli čekat věčně...takže do toho...nic horšího, než: "ne" stejně neuslyšíte, tak co už...

V poslední době jsem jako tělo bez duše...nevím, čím to je...možná tím, že jsem zapomněla na své oblíbené heslo - "Očekávání ničí vztahy" - moc jsem si toho vysnila a najednou mám pocit, že se mi to všechno bortí pod rukama... Zpočátku všechno vypadalo tak růžově, ale najednou je to jinak... nebo jsem si to všechno jenom přikrášlovala... nevím, a už se ani nesnažím tvrdit, že je to jinak... Zase jsem se nechala unést a teď se probouzím do reality a ta se vůbec nepodobá tomu, co jsem si vyfantazírovala... vlastně si za to můžu sama...jsem nepoučitelná... pořád věřím na lásku, i když tvrdím opak... lásku potřebuju k životu stejně jako volnost... jsou to dvě zdánlivě neslučitelné věci, přesto bych dala všechno na světě za to, abych je mohla mít...protože jen jedna mi k životu nestačí... A tak nezbývá než doufat, že všechno bude zase dobré... napsal/a: Nindulka 22:10 | Link komentáře (0)

Tak jsem se opět přesvěsčila, že někteří chlapi jsou děsně nechápaví... už hrozně dlouho mi píše kluk, se kterým nemám absolutně NIC společného...máme evidentně jiné žebříčky hodnot a ještě evidentnější je, že jsme každý intelektuálně někde úplně jinde...on se vyjadřuje naprosto otřesně a já jsem (aspoň většinou) slušně vychovaná mladá dáma...

Jeho představa o dokonalé zábavě je jít za kámošema a opít se do němoty...v tomhle já nevidím zábavu...dát si skleničku...no, proč ne, ale opíjet se? Na co? Vždyť to akorát zničí játra... Tak jsem mu napsala, že pokud v tom opravdu vidí zábavu, tak ať si to užije... a on mi na to napsal, že tam budou i kámošky...to mám jako žárlit?! Jaká smůla...to není můj styl...ani pokud jde o kluka, do kterého jsem zamilovaná, natož když je to chlap, o kterého jsem zakopla fakt děsnou náhodou...a který mi absolutně neimponuje...Bavím se s ním rezervovaně...ale on jako by to nevnímal....totálně ho zazdívám, ale on je prostě úplně mimo...nevidí to... ach jo, je mi z toho až zle, fakt... copak fakt chlap nepozná že o něj holka nemá zájem?!

Poslední dobou se nějak moc usmívám...prostě jen tak, bezdůvodně...nevadí mi, že se musím učit do školy, že mi naši zase vyčetli, jaká jsem hrozná bordelářka...nevadí mi vůnbec nic...a vůbec nic taky neřeším... Kdo nebo co za to může? No...já si vlastně nejsem jistá... Jen když HO vidím, tak cítím to známé brnění v břiše...jsem celá nesvá a srdce mi buší o sto šest....no nevím...každý JEHO dotyk, byť je jen lehounký, ve mně vyvolává příjemné mrazení...Když jsem s NÍM, tak čas běží až neskutečně rychle...Mám HO plnou hlavu...

Jsem zamilovaná?Asi už to tak bude...ale co mé odhodlání se nezamilovat??? No jo, to už tak bývá...člověk míní, osud mění...

Když se zamilujete, vidíte najednou všechno růžověproblémy odplují a nic najednou není tak hrozné...dokonce ani věčné připomínky rodičů...Pořád máte na tváři úsměv a nic vás nerozhází...

Jo, tyhle stavy v nebeskch výškách jsou skvělé...to je jasné a pokud objekt našeho zájmu sympatie opětuje, tak je to ještě lepší V mozku se uvolňují endorfiny a je nám fajn... a když je nám fajn, tak hubneme a krásníme...teda aspoň co se dívek týče...no fakt...zamilovanost je nejúčinnější dieta, protože nás neomezuje... Je statisticky dokázáno, že většina žen řeší problémy čokoládou a sladkostmi či jídlem obecně...čím víc problémů, tím víc jí a přibírají... Když se však zamilujete, tak tu potřebu zajídat problémy prostě nemáte...protože pracují endorfinky...což způsobí samovolné hubnutí...

Navíc se říká, že žena (či dívka) přímo rozkvete, když je zamilovaná...asi na tom něco bude Vždycky, když jsem byla zamilovaná, tak mi kluci málem leželi u nohou...když o tom tak přemýšlím....není špatné být zamilovaná Teď tedy ale vyvstává zásadní otázka: Jak se zamilovat tak, aby nás to nezlomilo? Hm, upřímně, tak to nevím...nejspíš to chce víru a ochotu riskovat...kdo neriskuje, nic nezíska...

Poznámka: nejspíš si říkáte, že si mé články tak nějak navzájem odporují...no to bude asi tím, že je píšu podle momentální nálady....