Splín... 12.Březen 2008
V poslední době jsem jako tělo bez duše...nevím, čím to je...možná tím, že jsem zapomněla na své oblíbené heslo - "Očekávání ničí vztahy" - moc jsem si toho vysnila a najednou mám pocit, že se mi to všechno bortí pod rukama... Zpočátku všechno vypadalo tak růžově, ale najednou je to jinak... nebo jsem si to všechno jenom přikrášlovala... nevím, a už se ani nesnažím tvrdit, že je to jinak... Zase jsem se nechala unést a teď se probouzím do reality a ta se vůbec nepodobá tomu, co jsem si vyfantazírovala... vlastně si za to můžu sama...jsem nepoučitelná... pořád věřím na lásku, i když tvrdím opak... lásku potřebuju k životu stejně jako volnost... jsou to dvě zdánlivě neslučitelné věci, přesto bych dala všechno na světě za to, abych je mohla mít...protože jen jedna mi k životu nestačí... A tak nezbývá než doufat, že všechno bude zase dobré... napsal/a: Nindulka 22:10 | Link
