Nerovnováha
04.Duben 2010Když ostatní, lidé v mém okolí, ti, které mám více či méně rád, uspějí, mám radost. Větší či menší, podle člověka a toho, jak moc pro něj ten úspěch znamená. Jejich neúspěchy v té samé věci mne bolí díky bohu mnohem míň.
Když uspěju já, mám pochopitelně taky radost. Ale jen menší. Dokážu se radovat jako každý jiný z malých věcí. Když si jdu zahrát s přáteli hokej na rybník a dám gól. Když se večer v hospodě vsadím a vyhraju pivo. Když večer sbalím pěknou holku. Když si uvařím dobrou večeři nebo když někoho přesvědčím o nesmrtelnosti chrousta. Z toho mám radost jako většina lidí. A když neuspěju, je mi to vlastně skoro jedno.
U velkých věcí je to jinak. Když jsem zjistil, že mě přijali nejprve na střední a pak na vysokou školu. Když jsem odmaturoval. Když jsem se dostal konečně z Čech do zahraničí. Když jsem získal skvělou práci. Z takových věcí jsem měl přece mít podle zdravého rozumu a většinové zkušenosti přeci mnohem větší radost. Tak proč jsem mělo pokaždé radost přinejlepším stejnou, jako když se v létě ráno probudím a zjistím, že je venku teplo a slunečno?
A proč když z velkých věcí nepociťuju velkou radost, proč pociťuju jako většina ostatních velký smutek, když se nezadaří?
Není to tak nějak podivně v nerovnováze? Není nefér, že velké neúspěchy a nešťastné události jsem schopen obrečet, mít z nich ledový blok v žaludku a snad občas až fyzickou bolest, zatímco velké úspěchy skoro nevnímám?
A, ruku na srdce, nejsem ten typ, jako Dalajláma, Gándhí, King a další, třeba i neznámí, kteří snad neměli nebo nemají vlastní ego, právě naopak ; Tak proč tak prožívám úspěchy, a vlastně i životy jiných?
Je to snad tím, že si jen myslím, že vím, co chci, že neznám sám své hodnoty, že nedokážu stanovit své vlastní cíle tak, aby mne uspokojily? Nebo, k sakru, čím?
napsal/a: Nithael 10:57 Link
Komentáře
Hrosik86 04.04.2010 13:26:37
Myslim, ze je to tim, ze znas sve moznosti a vis, na co mas a nemas. Nejsi jediny, kdo to tak pocituje ,takovych lidi je vic, jen se o tom boji mluvit..
