Únava

29.Březen 2010

A je tu zase pondělí. V tenhle den by měl člověk být přeci plný energie, aby vůbec mohl zvládnout nastávající pracovní týden. Tak jak to, že, ačkoliv je to stejné každý den už víc jak dva roky, i když vždycky ten týden zas a znova zvládám, já vlastně nikdy odpočatý nejsem?

Jeden kamarád mi nedávno řekl, že vypadám, jako bych vůbec nespal. Teda ne, že bych spal osm a víc hodin denně jako nemluvně, ale až na nárazové výjimky, kdy skutečně moc nespím, si na nedostatek spánku stěžovat nemůžu. Ale unavený stejně jsem, v tom měl naprostou pravdu. Usínám skoro za chůze, ve sportu už to taky není to, co před dvěma, třemi lety (jen tak mimochodem, včera se někomu podařilo díky mojí vlastní pomalosti  mi na zápase narazit rameno. Něco podobného se nikomu už pár let nepovedlo). A přitom toho dělám pořád zhruba stejně jako vždycky.

Je tohle stárnutí? A jestli ano, tak proč se na mě neprojevuje po padesátce, šedesátce, ale teď, když bych měl být pořád plný energie? Co se to děje? A co proti tomu dělat?

Nechci se permanentně cítit jako troska…

napsal/a: Nithael 19:19 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Hrosik86 29.03.2010 23:51:38

Někdy má psychika neuvěřitelný vliv i na fyzickou stránku...