Toto téma není moc příjemné, ale napadá mě na vás pár otázek... Čím to, že rozchody se týkají každého z nás? A jak vlastně rozchod probíhá? Hádkou, kdy na sebe partneři házejí talíře a nadávají si do ..... uf! A nebo v klidu kde se schodnou oba na jednon názoru a rozejdou se v klidu a ještě zůstanou dobřími přáteli. Ale, co když rozchod vznikne vinnou jednoho s partnerů? Jak se s tím pak ten druhý vyrovná? Co třeba nevěra? Odpustili byste nevěru kdyby se stala jen jednou jedinkrát? Kdo nikdo niky nebyl nevěrný?...Moc lidí to asi nebude. Jsou to chyby ze kterých se člověk má poučit, ale ne každý to udělá. Když se zeptám litovali jste nevěry? Přiznali jste se k ní? Trápíte se k vůli ní? Vrátili byste tu osudovou chybu zpátky? Zničila vám nevěra vztah? Rozešli jste se v dobrém bebo ve zlém? Je těch otázek docela hafec ne?JJ ať už jde o vztah nebo rozchod, je složitý, ale jen proto, že si to člověk složitý dělá? A nebo je vlastně láska a vztah sám o sobě plný otázek a málo odpovědí? Jak snášíte rozchody? Věčina lidí si myslí, že rozchody berou líp kluci...nebo spíš holky si to myslí. Je tomu tak opravdu? Můj názor...holky dávájí víc city najevo pokud jde o špatný rozchod, ale je to věc názoru i kluk umí být dost citlivý!Kluci to jen umějí schovat.Je můj názor správný a nebo mě vyvedete s omylu? Řekněte sami jak moc vás rozchod dokáže dostat do kolen?
Dádo myslíš, že to nějakej puberták pochopí?=D Ale ano je pravda, že nevěra je věčné téma a věčným zůstane.řešila se kdysi a bude se řešit dál!A je na každém z nás jak až daleko povede!Každý se na nevěru dívá jinýmu očima ten co nevěrou žije jí neřeší a ten kdo jí ochutnal a měl s toho akorát trápení ji odsuzuje!Rozhodně není nevěra nic hezkého hlavně pro druhého člověka! Vím jak moc může ublížit!
Nevěra je věčné téma. Proto se k němu vyjádřím co možná nejstručněji. Už se asi každému stalo např. když kdokoliv z vás šel s přítelkyní či přítelem ven a všiml si krásného, přitažlivého protějšku, na moment se zadíval a nevnímal přítomnost svého partnera. No jak to vysvětli že ano, ale je to opravdu jednoduché. Hraje v tom roli ten nejprimitivnější pud, a to je právě ten rozmnožovací. Od přírody si partner vybírá lepší protějšek pro lepší potomstvo. Prostě tohle máme každý v podvědomí, a málokdo to umí ovládnout. Bohužel to mnohdy vede až k nevěře. Vem si Petul, že nejdřív člověk přestane přemýšlet, uplně oslepne a vubec nevidí následky, když se mu zalíbí jiný protějšek, snažíš se ho svést a jakmile se ti to podaří, najednou ty přirozené pudy ustoupí, protože jsou uspokojené, a nastoupí opět rozum, a začneš si to vyčítat. Zkrátka nevěra neni jednoduchá. Víš to co tě právě dovedlo k nevěře, je to samé co tě dovedlo ke tvému příteli. Ale otázkou pak už zbývá jen ponaučí se člověk a začne víc používat rozum? Nebo se dál nechá unášet? Nevěra, pokud je poprvé, není vážná chyba, spíš je to poznání něčeho, co jsme doposud nezkusili, jak se říká zakázané ovoce chutná nejlépe z cizí zahrady, protože to naše už znám dost na to, aby jsme si pochutnali. Podle mého názoru si to člověk muže vyčítat až tehdy, když se mu to stane podruhé či víckrát a poprvé bych nevěru odpustil, podruhé už asi ne, potřetí rozhodně ne. Osobně jsem se s ní setkal v každém vztahu, bohužel. Muj tříletý vztah taky nebyl bezproblémový. Byla mi nevěrná dvakrát, dvakrát jsem jí odpustil. Ale každý neni klidas jako já, každý to bude řešit jinak. Tak snad ti muj komentář trochu pomohl Petul :)
Dadul jsou to dobré rady do života, ale každý se neřídí radamy,ale city! Když tě něco opravdu rozčílí nepřemýšlíš o tom jestli s toho vznikne hádka nebo jen určitá konverzace!=) A co se týče říkat věci narovinu...ne každý to dokáže! Není lehké říct tomu druhému co ti vadí! Buď se bojíš reakce a nebo věříš tomu že ten člověk tě má znat na tolik dobře, že zjistí co ti vadí...Vztahy a rozchody nejsou lehké ale ani složité...jsou přesně jak jsi napsal v rovnováze! Stereotyp je otravný a nudit se ve vzatu není nic příjemného, ale je na každém z nás jestli s tím něco uděláme a zase na druhou stranu nemůže se snažit jen jeden z parterů,ale oba...jinak stejně dojde k rozchodu...O vztazích a rozchodech bysme se tu mohli bavit do nekonečna, protože vždy se objeví otázka na kterou chce každý odpověd!
Dobře, odpovim ti na tvé otázky Petul :) Vztahy nejsou nic složitého. Pravdou je, že jsou plné mnoha otázek a málo odpovědí. Ale upřímnost je to, co tyto otázky hází pryč za hlavu. Když není upřímnost, je mnoho otázek a sporů. Ale pokud je upřímnost z obou stran, otázek je minimum a sporů také minimum. A proč??? Jednoduše když jsou oba upřímňí k sobě navzájem, vše si řeknou narovinu, nikdo druhého netahá za nos, a tim pádem nevzniká tolik sporů jako s kým si byl, a kde jsi byl, a proč máš na tváři rtěnku atd. mohl bych tu vyjmenovat tisíce příkladů. Další duležitá věc stejně jako upřímnost a důvěra je rovnováha. Tim se má na mysli rovnováha všech aspektů ve vztahu, i těch největších drobností. Uvedu příklad, třeba přítel je kuřák a přítelkyně nekuřačka, ona zpočátku toleruje že tolik kouří, ale postupem času tolerance ustoupí, začne jí to otravovat a začnou kvuli tomu vznikat drobné dohady, které časem přerostou v hádky a konflikty. Vysvětlení je jednoduché. To co na tom druhém vídáme nejčastěji, začneme si toho časem nejvíce všímat, začne nás to nudit a otravovat. Proč? Je to jako stereotyp, každodenní vztávání do práce, kdy vidíte na zastávce ty samé lidi. Další příklad. před barák vám dvakrát projede ten stejný vůz, ale těžko tomu budete věnovat pozornost, ale pokud tam bude projíždět každý den, zaregistrujete to, a začnete to mít v paměti, stejně jako ve vztahu drobnosti, které vám začnou vadit. Tak že rovnováha je, jdnoduše řečeno nebýt v něčem až otravný, nebo nedělat něco moc často, a říkat tomu druhému ,,miláčku vadí mi to" a nikdy neříkat ,,tohle nedělej, nebo, takhle to děláš blbě" protože to vždy vede ke konfliktu. Většinou stačí větu říct jinak, a vyhnete se konfliktu. Říkejte vždy co vám vadí, a říkejte to vklidu nekonfliktně. Mužete si o tom vklidu popovídat a něco s tím dělat. Nikdy protějšku nevyčíejte něco, nebo neříkejte že dělá něco blbě, že to má být jinak, nebo že to chcete jinak, takhle NE!!! Ale to jsem řekl jen něco k tomu jak se vyhnout hádkám a co k nim vede, často jen drobnosti, časté drobnosti (nerovnováha v něčem). Ale to proto, že to většinou vede k rozchodu. Zase jsou ruzné druhy rozchodů. Nejčastější je ten, když to oba mrzí, tečou slzy, což znamená že k sobě opravdu něco cítí. Když ale nejsou slzy a rozchod je klidný, tak moc citů v tom vztahu nebylo. A o nevěře ti napíšu v následujcím komentáři. Tohle bylo jen stručně o tom, co vede k rozchodům.
O autorovi
Autor: PeKiNa_VIP Region: Ústí nad Labem O mně: BěhEm žiVota Se sMícH naUčí PlaKaT...a Pláč se Naučí UsmíVAt...JaKo LásKa Ti TrN Vrazí do SrdCe..žiVoT jE BoJ, TaK se PozaBíjEjTe a Já byCh z DoVoLeníM pRošLA!JeStLi Mě ChcEš PoZnaT NaPiš By_PeKiNA
BěhEm žiVota Se sMícH naUčí PlaKaT...a Pláč se Naučí UsmíVAt...
v 16:52
Autor: PeKiNa_VIP
komentáře (5)
Toto téma není moc příjemné, ale napadá mě na vás pár otázek...
Čím to, že rozchody se týkají každého z nás? A jak vlastně rozchod probíhá? Hádkou, kdy na sebe partneři házejí talíře a nadávají si do ..... uf!
A nebo v klidu kde se schodnou oba na jednon názoru a rozejdou se v klidu a ještě zůstanou dobřími přáteli.
Ale, co když rozchod vznikne vinnou jednoho s partnerů? Jak se s tím pak ten druhý vyrovná? Co třeba nevěra? Odpustili byste nevěru kdyby se stala jen jednou jedinkrát? 
Kdo nikdo niky nebyl nevěrný?...Moc lidí to asi nebude. Jsou to chyby ze kterých se člověk má poučit, ale ne každý to udělá. 
Když se zeptám litovali jste nevěry? Přiznali jste se k ní? Trápíte se k vůli ní? Vrátili byste tu osudovou chybu zpátky? Zničila vám nevěra vztah? Rozešli jste se v dobrém bebo ve zlém? Je těch otázek docela hafec ne?
JJ ať už jde o vztah nebo rozchod, je složitý, ale jen proto, že si to člověk složitý dělá? A nebo je vlastně láska a vztah sám o sobě plný otázek a málo odpovědí?
Jak snášíte rozchody? Věčina lidí si myslí, že rozchody berou líp kluci...nebo spíš holky si to myslí.
Je tomu tak opravdu? Můj názor...holky dávájí víc city najevo pokud jde o špatný rozchod, ale je to věc názoru i kluk umí být dost citlivý!
Kluci to jen umějí schovat.
Je můj názor správný a nebo mě vyvedete s omylu? Řekněte sami jak moc vás rozchod dokáže dostat do kolen?
By_PeKiNa
Komentáře
« Domů | Přidej komentář
PeKiNa_VIP 14.07.2009 14:05:10
Dádo myslíš, že to nějakej puberták pochopí?=D Ale ano je pravda, že nevěra je věčné téma a věčným zůstane.řešila se kdysi a bude se řešit dál!A je na každém z nás jak až daleko povede!Každý se na nevěru dívá jinýmu očima ten co nevěrou žije jí neřeší a ten kdo jí ochutnal a měl s toho akorát trápení ji odsuzuje!Rozhodně není nevěra nic hezkého hlavně pro druhého člověka! Vím jak moc může ublížit!
jumpstyles 14.07.2009 13:46:22
Nevěra je věčné téma. Proto se k němu vyjádřím co možná nejstručněji. Už se asi každému stalo např. když kdokoliv z vás šel s přítelkyní či přítelem ven a všiml si krásného, přitažlivého protějšku, na moment se zadíval a nevnímal přítomnost svého partnera. No jak to vysvětli že ano, ale je to opravdu jednoduché. Hraje v tom roli ten nejprimitivnější pud, a to je právě ten rozmnožovací. Od přírody si partner vybírá lepší protějšek pro lepší potomstvo. Prostě tohle máme každý v podvědomí, a málokdo to umí ovládnout. Bohužel to mnohdy vede až k nevěře. Vem si Petul, že nejdřív člověk přestane přemýšlet, uplně oslepne a vubec nevidí následky, když se mu zalíbí jiný protějšek, snažíš se ho svést a jakmile se ti to podaří, najednou ty přirozené pudy ustoupí, protože jsou uspokojené, a nastoupí opět rozum, a začneš si to vyčítat. Zkrátka nevěra neni jednoduchá. Víš to co tě právě dovedlo k nevěře, je to samé co tě dovedlo ke tvému příteli. Ale otázkou pak už zbývá jen ponaučí se člověk a začne víc používat rozum? Nebo se dál nechá unášet? Nevěra, pokud je poprvé, není vážná chyba, spíš je to poznání něčeho, co jsme doposud nezkusili, jak se říká zakázané ovoce chutná nejlépe z cizí zahrady, protože to naše už znám dost na to, aby jsme si pochutnali. Podle mého názoru si to člověk muže vyčítat až tehdy, když se mu to stane podruhé či víckrát a poprvé bych nevěru odpustil, podruhé už asi ne, potřetí rozhodně ne. Osobně jsem se s ní setkal v každém vztahu, bohužel. Muj tříletý vztah taky nebyl bezproblémový. Byla mi nevěrná dvakrát, dvakrát jsem jí odpustil. Ale každý neni klidas jako já, každý to bude řešit jinak. Tak snad ti muj komentář trochu pomohl Petul :)
jumpstyles 14.07.2009 13:25:51
zeptej se na cokoliv, odpovim ti a cokoliv, tak co tě ještě zajímá Petul, a k té nevěře ti ještě neco napíšu :)
PeKiNa_VIP 14.07.2009 13:16:55
Dadul jsou to dobré rady do života, ale každý se neřídí radamy,ale city! Když tě něco opravdu rozčílí nepřemýšlíš o tom jestli s toho vznikne hádka nebo jen určitá konverzace!=) A co se týče říkat věci narovinu...ne každý to dokáže! Není lehké říct tomu druhému co ti vadí! Buď se bojíš reakce a nebo věříš tomu že ten člověk tě má znat na tolik dobře, že zjistí co ti vadí...Vztahy a rozchody nejsou lehké ale ani složité...jsou přesně jak jsi napsal v rovnováze! Stereotyp je otravný a nudit se ve vzatu není nic příjemného, ale je na každém z nás jestli s tím něco uděláme a zase na druhou stranu nemůže se snažit jen jeden z parterů,ale oba...jinak stejně dojde k rozchodu...O vztazích a rozchodech bysme se tu mohli bavit do nekonečna, protože vždy se objeví otázka na kterou chce každý odpověd!
jumpstyles 14.07.2009 13:03:24
Dobře, odpovim ti na tvé otázky Petul :) Vztahy nejsou nic složitého. Pravdou je, že jsou plné mnoha otázek a málo odpovědí. Ale upřímnost je to, co tyto otázky hází pryč za hlavu. Když není upřímnost, je mnoho otázek a sporů. Ale pokud je upřímnost z obou stran, otázek je minimum a sporů také minimum. A proč??? Jednoduše když jsou oba upřímňí k sobě navzájem, vše si řeknou narovinu, nikdo druhého netahá za nos, a tim pádem nevzniká tolik sporů jako s kým si byl, a kde jsi byl, a proč máš na tváři rtěnku atd. mohl bych tu vyjmenovat tisíce příkladů. Další duležitá věc stejně jako upřímnost a důvěra je rovnováha. Tim se má na mysli rovnováha všech aspektů ve vztahu, i těch největších drobností. Uvedu příklad, třeba přítel je kuřák a přítelkyně nekuřačka, ona zpočátku toleruje že tolik kouří, ale postupem času tolerance ustoupí, začne jí to otravovat a začnou kvuli tomu vznikat drobné dohady, které časem přerostou v hádky a konflikty. Vysvětlení je jednoduché. To co na tom druhém vídáme nejčastěji, začneme si toho časem nejvíce všímat, začne nás to nudit a otravovat. Proč? Je to jako stereotyp, každodenní vztávání do práce, kdy vidíte na zastávce ty samé lidi. Další příklad. před barák vám dvakrát projede ten stejný vůz, ale těžko tomu budete věnovat pozornost, ale pokud tam bude projíždět každý den, zaregistrujete to, a začnete to mít v paměti, stejně jako ve vztahu drobnosti, které vám začnou vadit. Tak že rovnováha je, jdnoduše řečeno nebýt v něčem až otravný, nebo nedělat něco moc často, a říkat tomu druhému ,,miláčku vadí mi to" a nikdy neříkat ,,tohle nedělej, nebo, takhle to děláš blbě" protože to vždy vede ke konfliktu. Většinou stačí větu říct jinak, a vyhnete se konfliktu. Říkejte vždy co vám vadí, a říkejte to vklidu nekonfliktně. Mužete si o tom vklidu popovídat a něco s tím dělat. Nikdy protějšku nevyčíejte něco, nebo neříkejte že dělá něco blbě, že to má být jinak, nebo že to chcete jinak, takhle NE!!! Ale to jsem řekl jen něco k tomu jak se vyhnout hádkám a co k nim vede, často jen drobnosti, časté drobnosti (nerovnováha v něčem). Ale to proto, že to většinou vede k rozchodu. Zase jsou ruzné druhy rozchodů. Nejčastější je ten, když to oba mrzí, tečou slzy, což znamená že k sobě opravdu něco cítí. Když ale nejsou slzy a rozchod je klidný, tak moc citů v tom vztahu nebylo. A o nevěře ti napíšu v následujcím komentáři. Tohle bylo jen stručně o tom, co vede k rozchodům.