From here

V ČR je tato látka známá spíše pod názvem pervitin. Celkově se podobá amfetaminu, včetně účinku, ale účinnější a je mnohem více konzumován, hlavně díky jeho snadné výrobě z běžně dostupných věcí. Čistý methamfetamin je olejovitá látka, takže je třeba ho transformovat do nějaké přijetelnější podoby. Většinou do podoby soli HCl, která se dá kouřit, šňupat aplikovat injekčně (po rozpuštění) i perorálně. Nejefektivnější aplikací je samozřejmě injekce do žíly.

V ČR byla dříve téměř jediným používaným způsobem, dnes se přechází na "západní" styl v podobě bezpečnějšího braní, k injekční aplikaci ale nakonec u problematických uživatelů stejně většinou dojde z úsporných důvodů. O jeho dopadu na zdravotní stav v případě nadužívání je dostupných více informací než u samotného amfetaminu, což bych odůvodnil jeho rozšířeností v "narkomanské" společnosti.

Kromě poškození mozku, jak už jsem uvedl výše, se objevuje i poškození jater a ledvin, kterými jsou amfetaminy odbourávány. Zatížení ledvin je také dáno tím, že si lidé pod vlivem neuvědomují pocit žízně a často dochází k dehydrataci, zvláště při požití na nějaké taneční párty, i když tam už v dnešní době dominuje spíše extáze (MDMA). Játrům zase moc nesvědčí všelijaké příměsi, které se k pervitinu přidají, než se dostanou ke konečnému spotřebiteli (také návody na výrobu jsou mnohdy nepřesné, takže se na trh dostávají i všelijaké meziprodukty výroby methamfetaminu).

Amfetaminy nejspíš také zasahují do hospodaření těla s vápníkem, což spolu se šňupáním nebo ústní aplikací neblaze působí na zuby a může způsobit jejich rozpad (poškozují je i přímo při kontaktu). Při šňupání se objevuje odkrvení nosní sliznice a poškození nosu, což může vést až ke zborcení nosní přepážky.

Výroba methamfetaminu:

Jeho produkce je tolik rozšířená hlavně díky používání efedrinu (dnes spíše pseudoefedrinu) do volně prodejných léků proti nachlazení (v ČR nejčastější Modafen). I když vzhledem k množství spotřebovaného pervitinu a efedrinu je jasné, že smaotná výroba z léčiv je nemožná (v ČR se donedávna vyráběl efedrin, jehož velká část končila v drogovém trhu po celém světě) . Většina metod produkce je založená na hydrogenaci hydroxylové skupiny na efedrinu. K tomu se nejčastěji používá červený fosfor a jód, což dá vzniknout kyselině jodovodíkové, jejíž prodej je na rozdíl od předchozích dvou látek omezen (tento postup údajně použil i japonský vědec, který methamfetamin objevil). Efedrin se přidá ke směsi červeného fosforu a kyseliny ortofosforečné, pomalu se zahřívá a při 107 stupních celsia se přihazuje první z asi deseti dávek jódu. Přechodně vzniká kyselina jodovodíková, která má svědomí odchod jednoho jediného atomu kyslíku z molekuly efedrinu. Vzniká methamfetamin, čili pervitin. Uvolněný kyslík oxiduje kyselinu jodovodíkovou, a ta se vzápětí rozpadá na jód a obyčejnou vodu.

Při výrobě 1kg čistého pervitinu vznikne množství jedovatého plynu a 5 - 7 kg toxického odpadu.