Kerfur a Datel
15.Červenec 2009V utery mi volala mama, esli bych ji nesjel do Kerfuru, bo tam zas maju jakusyk capinu ve slevě, tajak minule.Tuž ja nevim, co ona furt s tymi praškami na prani robi. Minule sem jibral pět kilo a dyť to ani neni štvrť roka, no ni? Beztak to davafotrovi do kafe misto sladidla, bo on je ten dyjabetyk. Nechtěl sem ses ňu zas hadať, tuž sem se zoptal na značku a cenu a slibil sem ji, žeji ho ve středu večer doněsu, hned jak ho kupim. V robotě mi to uteklotajak mliko na pecu, bo šef ma jakesyk problemy a asy ho vyraza, tužvšecy su z teho už štrnasť dni hotovi a moc něrobja. Karel (ten co midojebal komputer po Sylvestru) je na mě poslednich paru dni jakmilijus, bo sem mu kupil flašu, aby mě naučil pořadně robiť s tyminternetem, tuž na jeho komputeru skoro cely den serfiruju. Musym sy nalistek napsat keresyk z jeho oblubenych stranek, abych sy je moh vklidu prohlidnuť doma. Tuž je pravda, že sem se celkem zlepšil, alefurt eště něumim pořadně najisť všecko co bych chtěl.
Odpoledně po šichtě sem byl jaksyk utahany a nechtělo se mitahať s pětikilovym kiblem prašku lokalku, tuž sem zajel dom, spočnul azajel tam Felinu. Možna sy pravitě, esli nejsem hňup, že přyjedu zroboty a chce se mi jet na kole do Heřmanic. Guvno, ludě zlati! Felinami parkuje už paru dni před barakem. Garaž je v dupě. Fotrovi totižzecvaklo, že sem s nim s tym Mošnovem vydrbal a tak tu garaž, kera mukdysyk zustala, jak prodal svoju staru stodesytku, kera taktak jezdilaa semtam startovala aji sama od sebe, jakemusyk cyganovi u Šentala zapětikilo, pronajmul kolegovi z byvale partyje. Ten chachar vyhral vesportce jakesyk chechtaki a tak se na stare kolena rozhodnul, že syzrobi malu radosť a kupil sy zahranični vozydlo – staru ojetu fordku. Abo byl na to pyšny jak Paroubek na Veronyku, přemluvil fotra, bo přecesvoju Blaženku němože něchať v dnešni drsne době enem tak na ulicy. Tužvěřtě nebo ni – fakt dal staremu fordu meno Blaža. A tata ze staresolidaryty, bo se spolu ve faračkach nachodili hafo jarnich kilometrusto metru pod Beskidami, se něchal ukecať jak patnastka na tanečnizabavě. Prostě se s tym něsral. Jeden den mi zavolal, že sy mam odvezťFelinu, že budě cosyk přestavovať a jak sem se ho za dva dni zoptal,kdy budu mocť zaparkovať zpatki, pravil mi, že musym paru měsycupočkať, že tam ma Olda Blažu. Tuž nevim, to je jak by mě vydědil, noni?
Ale co, venku už je teplo a Felda cosyk vydrži, šak je to českeauto. Tuž od te doby mi stoji před domem. Akurat trochu zle spim, bokaždu noc ju chodim mockrať kontrolovať, než usnu, esli mi jakisykhajzel nerve zrcatka, bo mladi gizdi se radi předvaďaju. Tež bysem mohvykladať, šak každy sme byli mali cypi, no ni?
Jak sem potem tahal ten fotruv cuker v kiblu po schodach k mamě,potkal sem Datla. To je stary kamoš z baraku. Chvilu sme spolu pokecalina schodach a zaspominali, jak sme spolu blbli jak mali pajtaši. Ptalsem se ho, co včil robi a on naraz pravi, že v sobotu maju s BVU akcyjua že to tam idě omrknuť a zaspominať sy na stare dobre časy. BVU!Tuž jasne! Banik – Vitězny unor. Bojovnosť-vytrvalosť-usyli. Pro někereaji Bojovy vojenski utvar. Očiska se mi zamžily, ušiska se mi zpotily,knedla skočila do krku a hned sem zaspominal. Na ty ruzne tury poBeskidach a Jesenikach, na ty oddilove hry, z kerych sem byl hotovy ana všecku tu symboliku, co k temu patřyla. Jak sem se spamatoval, hnedsem se mu vnutil, že bych se tež na chvilu stavil, šak určitě potkamhafo znamych a zapařyme.
Jak sem v sobotu čučel zachmuřeně z okna, hned sem zalitoval, bolelo jak alergikovi z rypaku. Potem se na chvilu vyčasylo, tuž sem setam vydal. Měli sme s Datlem sraz na zastavce před byvalu šachtu Odra ajak sme dochazali k hřyšťu, zas začly padať scanki. Chtěl sem seobratit a jit dom, ale jak sem viděl ty male nadšene zmokle boraki, cotam politavali v kraťasach a nědbali na ten humus v kapkach, pravil semsy, že zustanu. Datel se hned vrhnul ku skupince jakichsy odchovancuoddilu a chvilu sy tam divně lomcovali rukami, tuž sem se decentněvzdalil.
Ani vytrvaly dešť tych malych taborniku něodradil od tehostavjaňa tych ruznych drah pro sutěže a aji trybuny, na kere mělivystupiť zpěvacy. Kolem štvrte se počasy umoudřylo a konečně začlo byťpěkně. Tuž sem sdělal kapucu a pořadně sy to tam prolez a prohlidnul.Měli tam stanki s ruznymi capinami, děcka sy tam mohli zrobiť hliněnevazy, podivat se na kovaře, jak robi a hlavně sy zasutěžit. Jak semviděl ty male pajtaški, jak tam v helmach proti sobě machaju takimityčkami, tuž sem šel rači dal. Uplně vzadku bylo na stromě natahnutelano, děcko vylezlo po žebřu navrch, chlop co tam celu dobu visel, hopřypnul horolezecku skobu a už fičelo dolu. Tuž na to by mě nikdonědostal.
Potem začal brnkať na kitaru Pepik Štrajchel, tuž sem sy chtělkupiť pivko a lapnuť na řyť, aby se mi lepši posluchalo, ale zrada! Timladežnicy tam prodavali enem kofolu. Chtěl sem sy postěžovať Datlovi,ale došlo mi, že bych u něho asy něpochodil a navic sem ho už hodinuněmoh najisť. Chlampal sem kofolu a posluchal Pepikove songi. Kura, toje tež borec. Před paru rokami měl jakesyk technycke problemy, pry,jakusyk dobu skoro něchodil a němluvil a včil zas zpiva aji hraje. Jakskončil, pleskal sem mu jak na moli přehlidce. Dal sem sy dalši kofolua šel se mrknuť dozadu, bo tam jacysyk dva borcy robili portretynavštěvnikum. Kura, kdybych uměl tak malovať, seru na robotu a postavimse na Masarykač a za den mam zarobene to co ve fabryce za měsyc. Celyden sem pořadně nežral, tuž sem sy potem dal obědovečeřu – BVU gulaš –a lapnul se na přectaveni vojclu s čoklami. No asy sem se neměl cpaťhned do prvni řady, bo ten jeden čokel po mě tak mlsně čuměl, že semměl aji strach, aby mi ten gulaš nězežral. Nakoněc sy ale vybral tehogolema v tym červenym a tak sem se rači šel postaviť dozadu.
Přy zvuku kitary posledniho umělca se mi zas zastesklo po tychchvilach v lese, u taboroveho ohňa, jak sem se učil vazať uzle, lasovaťa podobne capiny. Tuž to byly časy, to sem byl eště mlaďoch. Začla mibyť kosa a ku vchodu začli přystavovať autobusy, bo akcyja pokračovalao pul osme na Landeku v kompresorovně, tuž sem chvilu dumal, esli setam mam tež nasačkovať, ale byl sem utahany z tych spominek a tak semšel dom.
Večer sem doma lital furt scať, bo te kofoly se ne a ne zbaviť.Než sem usnul, došlo mi vlasně, že sem do BVU nikdy něchodil... Alestrašně sem dycki chtěl, bo sem Datlovi zaviděl, co mi o tym dyckivykladal...
Akurat že mama mi to nědovolila, bo fotr byl haviř a beztak byho vyhodili, jak by se komanči dověděli, že jeho synek chodi do takehopoloskautu. Tuž take sem měl těžke mladi.
napsal/a: Roupandour 17:27 Link
