Nás svedla náhoda jen pouhá
a já jí za to vděčná jsem,
konečně vím, co je to něha
a jsem šťastná, že se milujem.
Když tě láska vábí,následuj ji,
i když jsou její cesty těžké a klikaté..
A když tě její křídla obejmou,oddej se jim,
i když tě může zranit meč ukrytý poj jejím peřím..
A když k tobě promluví,důvěřuj jí..
I když její hlas může rozmetat tvé sny jako severák,který se prožene zahradou..
chybiš mi jako hvezda na nebi, chybiš mi jako slunce na zemi,chybíš mi jako vitr vlnam,chybís mi jako muži ženam,chybíš mi jako mleko v kave,chybíš mi jako vlaha v trave,cybíš mi jako toha v tužce, chybis mi jako vcela kvetum, chybís mi jako mir svetum,chybiš mi ve slove hlaska, chybis mi jako v srdci laska:-)
Co jsem já bez tebe?
Co jsou hvězdy bez nebe?
Co je vášen bez lásky?
Co je výhra bez sázky?
Co je život bez nás dvou?
Co je svět?
Jen pouhou hrou...
Nás svedla náhoda jen pouhá
a já jí za to vděčná jsem,
konečně vím, co je to něha
a jsem šťastná, že se milujem.

Za těch pár let,co jsme spolu,
mám Tě ráda čím dál víc
a nic nebrání přece tomu,
že milujeme se bez hranic.

Hádky a spory pro nás nejsou,
my uznáváme mír a klid,
vše řešíme cestou schůdnou
a proto je nám čím dál líp.

Vždyť nikdo neví určitě
a s jistotou nemůže říct,
jak dlouho budeme na světě,
tak proč křičet z plných plic.
Každé srdce člověka
a to je pravda odvěká,
bez lásky nedokáže žít,
bezstarostně světem jít.

Proto lidé žijí ve dvou,
oba zahlceni láskou,
neboť láska dává sílu,
ať ve válce nebo v míru.

Bez citu, něhy a laskání,
bylo by smutno na zemi,
proto o lásku pečujme
a upřímně se milujme.
Život je ráj,
musíš ho umět žít,
lásky Ti lecos daj,
tak neboj se vzít.
Naučí Tě lítat,
životem plout,
z lásky se líbat
a z místa se hnout.
Láska Tě naučí smát
a možná i plakat,
na šťastnou si hrát,
a za chyby svý pykat.
Láska je zvláštní moc,
každý po ní touží,
už okouzlila nejednu noc,
a nejedno srdce pro ní se souží.
Ale ať už je láska jaká je,
ať je sladká nebo bolí,
nesmíš se vzdát naděje,
a smáčet si Tvář solí,
ona jednou přijde za Tebou,
na tváři lehký úsměv,
city do nebe Tě berou,
tam čeká Tě Tvůj úspěch!!!
Když jeden je sám
je to to nejhorší co znám.
Vždyť někoho k sobě mít,
o tom jen každičký človíček snít.
Snít a žít však rozdílné je,
žij svůj sen,Tvůj osud vše na Tobě miluje.
Když jeden je sám,
je to to nejhorší co znám.
Snad myslíce, že předsudky mám?
Och ano, mám jich plný seznam.
Nic a nikdo dokonalé není,
to je to obvyklé nám znění..
Když dva spolu jsou,
jdou společně novou cestou,
plnou starých lemovaných nápisů,
plnou svobody a ne žádných předpisů.
Prý jsi se podívala tak tajemně
ten večer při úplňku,
jenom ty a on, bylo ti nádherně,
jako šimrání motýlků,
těch milenců slasti v tvém břiše.

Ne, nechtěl ti lhát,
když říkal, že tvé oči vypadají
jako malé hvězdičky
tam v dálném jinotaji
že se nemusíš bát,
tvé oči uvnitř něj
nikdy nevyhasnou,
on tě měl chránit.

Přece jsi uvěřila!
Zamilovala sis to štěně,
které v sobě dávno neměl,
choval se tak natěšeně,
tebe milovat neuměl.
A ty jsi věřila dál!

Víš, měl jich hodně,
všechny chtěl chránit,
ale pak to bodne,
před sebou je neuchránil.

Jeho vlastní žal,
který mu ničil srdce,
teď bolest dal
i poslední jeho chvilce,
která ho milovala,
poslední naději lásky,
která to s ním myslela
opravdu vážně.

Stejně jsi mu uvěřila,
jako já před léty,
tou poslední nadějí 's byla,
jako já
a bohužel uvěřila jsi i ty.
Každý den ti píšu,
nezapomínám....
Jsi čistá jak lastura,
ta malá perleť od měkýšů
a já ti malé zrnko posílám.
Posílám ti svoje srdce,
obal ho svou perletí
ať není mu tak měkce
zde bez tvého objetí.

V noci, když už všichni spí,
zrodíš se z měsíčního svitu,
málokdo v této chvíli bdí,
jen já čekám celý den,
až tě zase uvidím
a přece jsi tu.
Já, mít tak více citu,
napíšu ti celou sbírku
jen o tvých očích,
které jen v noci ožijí,
čekám tu na tebe po nocích
jako Romeo pod lodžií
nadnášen na básnickém pírku
čekám tu na správnou chvíli.

Kdy tě zas zpatřím hvězdo,
mé jediné světlo v srdci,
kdy ucítím zase tvůj žár,
rozplynula ses ve svém slunci,
byla jsi paprsek, který mě hřál.

Teď tě však z hlíny nevyrobím,
z moře nevyjdeš už nikdy celá,
mé sny se už nevyplní,
ať jsi to chtěla či nechtěla,
jsi má růže, mé novoluní
a já jsem ten, kdo ti píše dál
Já nezapomínám...