Poznal jsem jaké to je když mohu usínat stebou. Poznal jsem jaké je se vedle tebe probouzet. Znám už ten krásný pocit, když se ráno vzbudím a první co vidím, jsou tvé šťastné oči ze kterých vyzařuje láska. Zamiloval jsem se do tvého usměvu, který mi věnuješ každé ráno, když Ti přinesu snídani do postele. Našel jsem důvod proč se těšit z práce domů, protože vím že tu na mě čekáš. Našel jsem důvod proč být opravdu šťastný. Vždycky jsem si moc přál bydlet se svou láskou, s člověkem, kterému na mě opravdu záleží. Ty jsi mi tohle přání splnila Lásko. Pokud se Ti poslední dobou zdám jiný, věř že na mě padá smutek a beznaděj, protože montálně tohle všechno co jsem tu zmínil postrádám... Vím že je to dočasné a co nevidět budeš zase u mě, ale momentálně se mi můj sen rozplynul v dáli... To je to, co způsobuje moje nálady... Prostě to bez Tebe nezvládám. Poznal jsem stebou sedmý div světa a teď ho nemám. Jsem jak tělo bez duše. A jestli že mám obavu, tak jen proto, že život bez Tebe už pro mě nikdy nebude životem. Vím že se vrátíš a zas budu ok, ale už ta představa že tu nejsi, mě prostě ničí... Tak mi odpusť jestli jsem "jiný" ale to se změní hned jak zase budem spolu. To odloučení mi trhá srdce z těla. a prý že láska nezmění člověka :))