Toužím se proměnit v červánek ranní,
V oblohu modrou, blankytný sen,
Toužím být květinou, voňavým psaním,
Západem slunce, když končí se den.
Toužím být orlem a přeletět hory,
K výšinám plachtit modravým,
Toužím být bleskem, plamínkem v ohni,
Uhlíkem malým řeřavým.
Toužím být tekoucí řekou,
Jejich vln něžné objetí,
Toužím být křemenem, ledovcem, vážkou,
Toužím po toužení, co přijde v zápětí.
Když slunce zapadá a stmívati se začne
Po de mnou zem se propadá a moje ústa lačné..
volají,pojď ke mě blíž,má lásko tolik vzdálená
skloň ke mě hlavu níž a níž...
ten chtíč je silnější než já.
Po tváři mě něžně hladíš,
svá ústa k těm mým skláníš.
Přeji si, ať tahle chvíle neskončí,
ať se naše rty nikdy nerozloučí.
Tvé hnědé oči na mě něžně hledí,
krásnějších snad jinde není.
Tvé ruce všude mám,
tak hrozně rádá v náruči tvé usínám.
Jazykem objíždím tvůj něžný ret,
pod tvými doteky taji jak led.
Miluji tvé krásné tělo,
splynout s ním v jedno to moje by chtělo.
Horká touha tvých očí sálá,
polibky tvé chutnají jako čokoláda.
Když jsem s tebou je mi krásně,
pro nás dva svítí slunce jasně.
Miluju, když vedle mě usínáš,
miluju, když mé tělo svým objímáš.
Po tmě ležím, usínám,na tvé dotyky vzpomínám.
Příjimám teplo tvého těla,moc bych tě teď chtěla.
Pohledem mně nažhavíš,to ty ale dobře víš.
Proč se láska jmenuje láska?
V hlavě mi vězí zvláštní otázka.
Dokázala bych jí dát tolik krásných jmen,
možná hodně,možná několik jen.
Co třeba slabost,když podlamují se Ti kolena...
A nebo žárlivost,když je Tvá láska míle vzdálená...
Nebo jen úsměv,radost a pohlazení...,
copak to taky láska není???