Zdravím všechno pilné čtenářstvo tohoto blogu!
Jistě jste si nemohli nepovšimnout, že naprostou většinu obsahu této stránky tvoří básně. Já si toho všiml také, a proto jsem se rozhodl mé dosavadní dílo setřídit, probrat, a zkompletovat do kolekce těch nejpověděnějších básní, do básnické sbírky. Sbírku jsem nazval "Hledání pramene", obsahuje 12 mých básní, o kterých jsem usoudil, že jsou nejlepší. Stáhnout si ji můžete ve formě PDF dokumentu.

http://lkg.xf.cz/odklad/hledani_pramene.pdf

Jen tiše stojí,
a čeká,
tlukotu svého srdce,
se leká.

V těch krátkých intervalech,
daných jeho tepem,
myslí na tu chvíli,
kdy proletí světem.

Vystaven útoku
podivné síly,
spatřuje náhle
vysněné víly.

V pocitech mísí se
údiv a bázeň,
ten ukrutný muž chce
krvavou lázeň.

V šílenství propuká,
posednut silou,
všechny je zabíjí,
řetěžovou pilou.

Krev jako voda
v řekách tekla,
a člověk stává se
zplozencem pekla.

V nejchladší části
duševních kamen
právě dohořel
poslední plamen.

Provedl odplatu,
pro niž byl zrazen.

Přijď ke mně,
moje slabosti,
ty, pro níž tebe samu mám.
Přijď, ať nejsem sám.
Přijď a poznej moji vstřícnost,
mou sdílnost a veselost,
pronžť dlouho jsem se snažil.
Podej mi ruku svou,
okamžitě,
staniž se mou,
samozřejmě jedinou.
Ach ty má slabosti!
Tvé objetí je vlídné
a jak slunko
září tvůj úsměv.
A jak libě zní
tvůj jemný chvalozpěv!
Před námi otvírá se brána,
má křehká polovičko,
bojím se nového rána,
přesto,
nezvlykej, má holubičko!
Neplakej, můj drahý andílku,
a neodvracej oči ode mně,
vždyť já nic nedělám,
dál věrni zůstaneme!
Neztrácej naději,
má nejmilější.
Neztrácej naději,
že se to změní.

Já už ji ztratil, zcela,
hluboká nevěděmost,
mého života je cela,
Láska? Ne tak docela.

Lehni si k zemi,
ničemná nevděčnice,
zakus můj hněv,
zrádná poběhlice!
Zatracená slabost,
shazuje mě na kolena,
a nemůže být pokořena!
Ovládá moji mysl
a životu bere smysl,
už úsměv ti skysl?
Ty daremná proklatá kajícnice,
ty špinavá čarodějnice,
ty vrchole všeho hnusu!
Prosím, dej mi pusu.

Na jeden dotek
cítím tě
v tobě
cítím jí
ve mně
cítím ji
tam kde
vzniká
nový svět
cítím to
co svět
zase bortí
a
tuším
že již teď
se hroutí
v děsivé
vteřině
plné komického
ticha
objevuje se
přede mnou
ona
plna
toho
co chci
plna moku
nejlahodnějšího
ona
je
plna pravdy.

Rozbředlé horké cosi
červeně plápolá
pod slabou vrstvou kutikuly
obepínající celé tělo.

Ta výplň nitro tvoříc
třesouc se v panickém strachu
v boji se mnou musí zemřít
ve střetu s dávným parazitem.

Vysoká teplota výplně
rozpouští povrchní blánu
načež se ono přízračné,
ve vlnách rozlévá po zemi.

Brodím se v tom rudém slizu,
posledním, co z tebe zbylo,
i to pomocí hadru smažu,
bývalý parazit, nynější predátor.

Včera jsme navštívili zajímavou akci. Nebudu prozrazovat, o jakou akci šlo, ale během ní jsem měl tak silné dojmy, že jsem napsal čtyři krátké básně. Ty vám možná napoví. První dvě považuji za povedené, poslední dvě už jsou horší.

I.
Špinavou mlhu
narušují prašná světla.
Šedavou mlhu
krájí rudými noži.
Špína teče po mé hrudi,
čerností se skvoucí,
v pramenech lesklé rtuti
svíjí se muž řvoucí.
V zápase se svým dechem,
prudkým a suchým,
hlasitým vzdechem
trhá svou duši
v kusy
žhnoucí oceli
rány
se již nezacelí.
Je mrtvev
v temné záři
nenávist zračí se
v mé tváři.

II.
Pod vrstvou pěny
nitro se mění
ve zběsilých rytmech
a otřesných vlnách.
Žilami proudí
trnové proutí,
červené cosi
drásavě se hrne,
vpřed v masové vlně,
tep ustane
ve zrádné slasti
spásné to pasti.

III.
Škaredost života konfontruji,
jak slepý žebrák
sepisuji
své dojmy.
Prosím,
myšlenku pojmi
jako výkřik to tmy.
Výkřik,
co jen slyšíš,
Tvou arograncí mě ničíš.

IV.
Požij vlastní hlavu
nechutný vrahu
pykej za své činy
synu pekelný.
Zavraždil jsi nebe
a boha
i sebe.
Táhni odkuds přišel,
vezmi s sebou své zbraně,
zavraždíme
to poslední
na čem ti záleželo.
To, co mi náleželo,
a tys mi to uzmul,
jak hlavu jsi utnul.

There’s one more morning,
and all morning’s things.
I do them everyday,
cleaning teeth and strings…

My lady wants me
to have my strings clean.
I am a good boy,
I listen to queen.

I’m not just a slave.
I am a student.
I learn in the school,
How to be prudent.

You don’t need intelligence,
says my master.
You are my slave,
you need to be faster.

I think she’s right.
I was born to serve.
I hadn’t know I’m a human
Until I was twelve.

I love my school,
There’s great stuff there.
They teach me everything,
that’s right, I swear!

After a lesson,
I can see light.
My only passion:
To serve, and act right.

Can I be angry,
or change my mood?
No, I must work
for greater good.

They washed my brain:
“just bring a tea!”
But they didn’t kill
Something in me.

That’s they have forgotten,
to break my hope.
Let’s destroy the strings,
Let’s cut off the rope!

Today I’m changing,
Right on the time.
Today the blood will
Spill out off vein.

And it’s the real life,
not to be fool.
Now, down with everything,
Down with the school!

<< pozn. autora: Jak jste si všimli, báseň je psána v angličtině. Takto originálně jsem totiž zpracoval jeden zvláštní úkol, co jsem dostal za bavení se při hodině anglického jazyka. Jedná se vůbec o první báseň, kterou jsem napsal v jiném, nežli českém jazyce. Enjoy it! ;-) >>

Vypadá tak slabě, křehce,
přistupuji k ní tak jistě, lehce,
neptám se, zda chce, či nechce...
Přistupuji k akci!

Sleduje mě zvláštně, divně,
všechno vypadá tak krásně, slibně,
chuť teď cítím v ní, i ve mně...
Já to takhle nechci!

Ihned couvám spěšně, slušně,
nepůsobím vůbec fešně, slušně,
vyjadřuji se teď děsně, stručně...
To jsem jí dal lekci!

Den je píseň
s melodií krutou
co věčně se opakuje
jak tleskání rukou.

Den je obraz
s barvami pestrými
kde převládají
radikální extrémy.

Den je počitek
s krajními prahy
co věčně se mění
rychlými tahy.

Vsedě na křesle,
sleduji tu skvělou zábavu.
Jak výborné to je!
Dnes večer se nudit nebudu!
Jaký program si jen vybrat?
Jeden lepší nežli druhý!
Na jednom přenos od řezníka,
na druhém pořad propagandistický!
Nakonec jsem zvolil třetí,
ten, kde se nabírají děti.
A kam že?
Přeci do armády!
Když už ty zbraně někdo vyrobil,
tak to abych někoho nezabil.
Nebudu se tady flákat,
když jiní pracují,
půjdu bojovat,
za jejich pohodlí.
Ale co to povídám!
Budu bojovat za vyšší dobro,
Za svobodu a demokracii.
K tomu navíc plat slušný,
stanu se poslem spravedlnosti!
Se sluchátky na uších,
pobíjím pár civilů,
hned mi skóre přibývá,
to se dneska poměju!
Zastřelím i támhletu slotu,
a začneme čerpat ropu!
Bodíky se jenom hrnou.
IPod je vskutku zařízení dobré,
za dvacet bodů bylo.
Inu, svému účelu jsem posloužil.
Ta svoboda všude kolem!
Proto necítím se uražen,
když dostávám nabídku ke zpracování na hamburger.
Clara pacta, boni amici.
I am the happy detroyer.

<< pozn. autora: Tuto báseň jsem psal při sledování televize. Nejprve jsem se chtěl vyjádřit k vymývání mozku reklamami, pak se to strhlo v něco (ne zcela) jiného a popsal jsem svůj názor na filozofii (nejen) jednoho státu... >>