Můj... Můj příběh!
Jeto už 14 let co se můj příběh začal odehrávat,bylo mi 5 let a mojísestře 8 let!byl den jako každý jiný!s Peťkou jsme si hráli,jakonormálně f pokojíčku,tadičně jsmě měli velky bunkr,a najednou prislamamka a rekla at si rychle uklidime,že ma prekvapení,že si pojedeme,prodlouho slibovaneho pejska!no jen jak to dorekla,tak jsme zacli uklizetten nas neporadek!a hned se vydali na cestu!v aute z nas uz naší muselimit uplne dost,ani chvilku jsme nebyli potichu,porad jsme se jenvypatavali,za jak dlouho tam budem?a jak je to daleko,a najednou jsmeuz zastavovali před nějakým barakem a mohli jit dovnit,pro pejska kterýsnama uz pojede domu!byli tam mam dojem tri hafinci,krasni trpasliciknírači..proste nadherni,porad za nama chodili a chteli se snamamazlinkat,ale jen jedna byla takova ze se jakoby stydela a bala,říkaliji Anetka tak jako me,byla uzasna..a my uz jsme vedeli,ze to je presneto co nam chybi,takze jsme si vybrali jía uz jsme si sni supajdili doauta,a vezli domu!hned jsme si ji taky pojmenovali…dali jsme ji jmenoBeruška!nikdy nezapomenu na tu jeji vuni,a jak bylamiloucka,nádherná!meli jsme ji vzadu na sedačce a ona tam spinkala vklubicku,porad jsem ji musela hladit,.a sahat ji na cumacek!myslim zeji to asi obtezovalo,protože ja jsem na ni sahala v jednom kuse!no adovezli jsme si ji domu!udelali pelisek,dali jeji mysticky napapani!byla to radost mit něco takoveho doma!kdyz si vzpomínám…co jsmedelali,jak jsme si sni hrali,mela takovy bily aportek..ktery poradokusovala,plysove hracky kterym vzdycky vykousala první ocicka acumacek!byla sladoucka!porad jsme si sni jen hrali,na chate vzdyckychytala mysicky,zaborila ten svůj cumacek do myší díry a takchrochtala!ach jo…proste cely svůj život co ji mam ,tak mam sameneuveritelne nadherne vzpominky,co clovek muze zazit s pejskem…vlastneto nebyl pejskem je to člen rodiny…princezna,tatka vzdycky vykladal,zeje to zakleta princezna,a ze ji ma radsi nez nas…ach jo…ty vzpominkyjsou silene!a mam toho spoustu mohla bych psat hodiny..a porad bychmela o cem..jak semnou spinkava…a jak se bala,když někdo hodilpetardu,nebo jak strasne mi pomaha,když jsem smutna,ze prijde a je ume..a me to vzdycky tak pomuze,ze ji když jsem něco rekla,nechala si topro sebe!ale vzdycky mi zvedla naladu!jak ma nadherne miminka,jak bylašťastna jak je mela,a chodila nam je ukazovat a nosila dopostlyky!vzdycky pro me bude moje etepa zivota,muj svet,moje vsechno..aaz mi jednou odejde,tak si ji uchovam v srdíčku takovou jako ji znam…amiluju!je to muj život!a nikdy nezapomenu na ty chvile!ted mi lezi vposteli,a smutne na me kouka..a me se hrnou slzy do oci…a zase jde name ta myslenka,na kterou radsi uz nechci myslet!protoze vim,ze i kdyžje ted nemocna. je bojovnim,vsechno zvladne a ja ji podrzim!miluju jinejvic na svete!!!!!!!