Usnout pod otevřeným oknem
Fakt že to jde celkem dobře. Všude kolem je čerství vzdoušk, který si pěkně koluje a z místnosti ven a naopak. Je příjemné dýchat neustále to, co je svěží. A dobře se u toho usíná. Paráda. Ovšem má to jeden (a to dle mého názoru poměrně dost zásadní) háček. Stalo se mi to zrovna dnes (venku může být tak 15 stupňů, takže žádné tropy). No a znáte to. A jestli ne, tak já ano. Natáhnu se takhle pěkně na postel s ideálním plánem, že si půjdu číst (aktivita, která se u mě tak často nevidí, ovšem po týdenní dovolené s rodiči začínám s některými knihami sympatizovat). Jediné k čemu však došlo bylo otevření knihy přečtení názvu kapitoly. A naráz se to stalo. Hlava klesla na pohozeného plyšáka, oči se zavřely a před očima už se mi, jako film, promítal nějaký bezvýznamný sen. Mrcha zákeřná. Na to, že okno mého pokoje je stále otevřené jsem úplně zapomněla. No a tak jsem si dvě hodiny hezky snila a odpočívala v lehkém průvanu. A co z toho? Nepříjemná bolest v krku. Tak to tedy pěkně děkuju. Radši zavřu okno a pádím do postele.
