Vercik.Svobodova

Kluci z UDG
 

Report z Vagonu-psala kamoška inkara(Zdenka)

12.Květen 2008

Report z Vagonu

Včera 17:03 | Zdenča alias PRAŠTĚNÁ HOLKA | Aneta Langerová

Ten den začínal jako každý jiný, ale přesto byl o moc lepší. Čekala mě cesta do Prahy na koncert Anetky Langerové.Smile

Odpoledne, kolem jedné hodiny, mě tatínek "naložil" do auta a potom jsme se sešly s Any na parkovišti u Billy. Všichni jsme nastoupily do auta a hurá směr Praha. Cesta byla v pohodě, nikde žádný provoz ani uzavírky takže za hodinu jsme byly v Praze.


U Centra Černý most jsme měly sraz s mojí ségruškou Poccy (není moje skutečná ségra jen si tak říkáme, protože jsme si hodně podobné chováním a smíchem Wink), která také mířila na koncert. Měla nás také provázet po městě, abychom se neztratily. Cesta metrem trvala celkem dlouho, jely jsme od Černého mostu až na Národní třídu. Bylo to docela vtipné, protože jsme si mohly povídat jen, když metro stálo, jinak nebylo slyšet. Moc jsme se tomu smály.Laughing

Asi ve tři hodiny jsme konečně dorazily na Národní třídu. Nejprve jsme šly omrknout, kde je klub Vagon. Nic se tam nedělo, tak jsme se šly projít. Směr Václavák. Udělaly jsme pár kroků od klubu a já si všimla, že jde proti nám Nikola (Brácha Anety), okamžitě jsem to řekla holkám. Hned na to Verča: "hele Anet" tak jsme byly nadšené, že jsme je viděly. Potom jsem se zeptala Any, jestli ji viděla. "Koho, kde?" nevšimla si jí, zrovna byla myšlenkami jinde, ale zase se bylo čemu smát.Laughing Pokračovaly jsme v cestě a zahlédly jsme ještě Aničku Mlinarikovou - houslistku, která hraje v kapele Anet. Tu jsme naštěstí viděly všechny.Wink

Na Václavském náměstí bylo hodně lidí, tak jsme se tam moc nezdržovaly, jen jsme obešly náměstí a pomalu se vracely zpátky. Pak jsme se ještě rozhodly, že se stavíme do papírnictví, aby se nám mohla Anet případně podepsat. Koupily jsme si 3 notové sešity (aby to bylo originální) a lihový fix, aby se nám mohla podepsat na ruku a hned se to nesmylo.

Neměly jsme už co dělat, tak jsme šly k vagonu. Kupodivu tam ve čtyři hodiny ještě nikdo nebyl.Laughing Samozřejmě jen my blázni. Sešly jsme dolů ke klubu, jestli se tam náhodou už něco neděje. Náhodou se tam už něco dělo, začínala zvukovka. Dovnitř nás nepustili, tak jsme zůstaly na schodech před Vagonem. Dveře byly otevřené, viděly jsme Aničku, Anetu ne, ta byla za sloupem. Zvukovka byla dost dobrá, pořád jsme se něčemu smály, ať už čtyřicetkrát opakovanému kousku textu, neustále smějící se Aničce nebo když najednou přestala hrát hudba, a my jak byly rozezpívané, střihly jsme si sólo (docela nahlas) Laughing. Všechny tři jsme byly už tak vysmáté, že jsme se skoro bály, aby nás nevyvedli ven, určitě jsme totiž byly slyšet až dovnitř. Naštěstí se to nestalo. Anička měla každou chvíli zvednutou ruku, asi nějaké instrukce pro zvukaře, my jsme se smály i tomu, a ze začátku jsme si říkaly, že asi mává. Jednou měla zase zvedlou ruku a já se prostě neudržela a zamávala jí, ona mě viděla a začala se smát, ale určitě ne víc než my tři. LaughingLaughingLaughing

Na schodech jsme strávily 4 hodiny, tzn. 5 hodin do samotného koncertu.Tongue out Při zvukovce nám čas ubíhal rychle, pak se ale v 19.00 začali prodávat lístky a bylo tam víc lidí (do té doby jsme tam byly samy, ještě spolu s Hankou Polákovou a Sandy). A my začaly být nervní - přeci jenom po třech hodinách…Innocent

12 minut před umožněním vstupu do klubu jsme vstaly ze schodů, protože už jsme nevěděly jak si sednout. Jen co jsme to udělaly, spustili jsme řetězovou reakci - vstali všichni.Laughing Pouštění dovnitř, mělo asi 4 minuty zpoždění. My tři, vlastně teď už nás pět, jsme čekaly na vstup dost dlouho, takže tu úplně první řadu jsme si vlastně zasloužily. Stály jsme v první řadě uprostřed - úplně suprový místo.Cool

Před námi se rozprostíralo malinkaté pódium. Nevěděla jsem, jestli se tam vůbec vejdou. Před pódiem ještě byly bedny od nástrojů. Odložily jsme si tam věci, a čekaly na koncert. Asi půl hodiny potom, přišly dva plešatý chlápci s visačkami 'organizátorka'. Řekli nám, ať si dáme věci dolů, že tam nemají být nebo co. Myslely jsme, že tam budou jen do té doby, než začne koncert. Bohužel jsme se pletly. Hráli otrávené obličeje a neustále mluvily (pak i při koncertu). Asi si neuvědomovali, že docela překážejíFoot in mouth. Koncert už měl začít, ale Anet pořád nikde, po pódiu chodil jen Aleš (podává Anetě kytary) a prováděl poslední úpravy. Aneťáci už byli netrpěliví (a to tam ani nečekali 5 hodinLaughing) a začali tleskat do rytmu a vyvolávat Anetino jméno. Koncert se nakonec zpozdil asi o čtvrt hodiny.

Začínalo se jak jinak, než Malou mořskou vílou, chvilku trvalo, než ustal potlesk. Všichni sborově zpívali, bylo to úžasný. Ta atmosféra … to se nedá vyjádřit slovy a to byl teprve začátek koncertu. Dále byla na řadě Spousta andělů a Nebe v loužích u toho jsme si docela zablbly. Už z minulých koncertů většina znala efekty, které jsou v písničce, takže jsme nepomáhali jen se zpěvem, ale i s nimi, každopádně to všem šlo moc dobřeLaughing. Následovalo Slib mi dej, Skvělej nápad a Pár důvodů, kde si všichni vychutnali uuuuu uuuuu. U Křídel motýlích jsme si samy zarecitovali poslední věty. U Písně Pro světlušku, všude kolem nás poletovaly bubliny z bublifuků, což vypadalo moc krásně. Pak bylo Hledám, mířím, netuším a Nahá noc. Desetinu si všichni užívali - skákali, tleskali a zpívali, jak to jen šlo. Jiný sen opět provázely bublinky, které jsme chytali nebo odfoukávali dál. Písničku Možná zpíval snad i ten kdo ji neznal, asi i proto, že se omylem začalo druhou slokou, kterou jsme potom opakovali. Následovalo Vysoké napětí. Každý už zná text nazpaměť, takže kromě skákání do výšky se každý zapojil i svým zpěvem. Když nemůžu spát a Poplach byly další písničky. Při Když nemůžu spát, Anet představila, pomocí baterky, celou kapelu.LaughingPoplach si všichni užívali. Ačkoli všichni věděli jaké aranžmá má písnička, naschvál zpívali buď napřed, nebo naopak po Anet opakovali. Další byl na řadě klidný Podzim a nesmrtelná Voda živá. Při ní se všichni drželi za ruce a mávali s nimi nad hlavou. Po písničce se celá kapela uprostřed s Anet uklonila a opustila pódium. Nebyli bychom to ale aneťáci abychom ještě dlouhou dobu netleskali a nepočkali si na úplně poslední Němou. Byla nádherná ale zároveň smutná tím, že byla poslední. Po ní se ještě dlouho tleskalo, bohužel už další přídavek nepřišel.

Dav začal pomalu řídnout ale přesto bylo hodně lidí, kteří čekali na Anet. Mezi nimi samozřejmě já, ségruška Poccy a Any čekaly na podpisy, aby ty úžasné notové sešity nebyly zbytečné. Bohužel Anet nikde, prý měla nějaké rozhovory. Takže jsme čekaly. Mezitím jsme si nechaly podepsat Aničku Mlinarikovou, Štěpána Smetáčka a Jakuba Zitku. Já s Any jsme potom už na Anet nemohly čekat, přeci jenom do Liberce je to docela dálka. Tak jsme se bohužel musely rozloučit s PoccyCry, předaly jsme jí sešity pro případ, že se Anet ještě objeví a pomaloučku jsme vyrazily z klubu. Koncert byl hodně náročný pro všechny ale stál za to !

Moc děkuji Verče Svobodové (Poccy) a Aničce Vrkoslavové (ANY) za schválení a kontrolu reportu a hlavně za skvělý doprovod, nikdy jsem se tolik nenasmála Laughing potom také Veru (superstar) za lístky
Dále děkuji moc tatínkovi který mě s ANY odvezl do Prahy
A největší díky pro: Anetku Langerovou, Aničku Mlinarikovou, Martina Ledvinu, Jakuba Zitku a Štěpána Smetáčka za prvotřídní koncert na který nikdy nezapomenu !

NEBE V LOUŽÍCH

This is alternative content.

pódium

podpis

podpis

podpis

podpis

Kluci z UDG

30.Duben 2007

Poslední historka starých stránek

 

Bimbambimbam… Těmhle stránkám už za chvíli vyprší internetový čas. Nové jsme chtěli rozjet zároveň se startem desky Buď a Nebe, ale protože na nich ještě stále pracujeme, tak si zatím užívejte tyhle staré. Mně osobně jich bude celkem líto, až je budeme měnit. Jeeeeee, to je ale krásně sentimentální nálada, to mají na svědomí všechny ty tramtadádadá seriály v telce. Nevím jak vy, ale já jsem dnešní večer strávil naprostým horizontálně plochým nicneděláním a pasivním sledováním hokeje.Vlastně asi nevím, proč jsem začal psát novou historku. Původně jsem vás chtěl pozdravit na diskusi, a pak, když už jsem napsal dvě souvětí o několika hlavních větách rozvitých do dalších podvětiček a jinejch kliček, stala se původní věta holá naprostým nesmyslem, kterýmu by neporozuměl ani Australan z oblasti HOKAmbo MOKAmbo, tak jsem si to diskuzní diskutování  rozmyslel  - už vím…

 

       Napíšu poslední historku starých stránek!

 

Uááááá, sentiment, pomóóóc už je to tady zase. Neeeeee - to ta televize, ta mi zničila představivost (jak říká B. S.). Trocha rekapitulace? Prostřednictvím stránek jsme se se všemi z vás viděli asi 283 000x, protože právě tolikrát jste vyťukali wéwéwétečkaúdégétečkacézet (a to se počítal jen jeden přístup za den). Ať už jste psali vzkazy nebo jenom koukali do koncertů nebo něco stahovali nebo jste se pokoušeli hacknout naše hesla, je to úplně jedno. Důležitý je, milí žluťáci a modřeny, že vás naší muzikou, stránkama, historkama, plakátama, plackama, kalbama, legráckama a vším můžeme bavit a i když nám u toho tvrdnou játra, tak pořád žijeme a náramně si to užíváme. Hodně se těšíme na ten frmol před náma. Doufáme, že se vám bude nová deska líbit, a že ten dobrej pocit, kterej z ní máme my, budeme cejtit všichni ať už na koncertech nebo doma pod peřinou - každej s tou svojí společností dceřinnou. K lesu zády, ke mně čelem…dobrou noc přeji, čauko Petr
 
   





© 2006 Vercik.Svobodova | Blogger Templates by Gecko & Fly.
No part of the content or the blog may be reproduced without prior written permission.
Learn how to Make Money Online at GeckoandFly