:(( 03.Říjen 2006
Přála bych si být sochou. Sochou z kamene. Možná se ptáš proč? Asi proto, že stojí v celé své kráse, nehýbe se, nepřemýšlí, necítí. Necítí bolest, necítí smutek, necítí beznaděj, necítí lásku ani nenávist, prostě nic. Je to kus studeného kamene, který nepotřebuje zahřát. Necítí potřebu být milován a milovat. Stojí tam, kde ji postavíš, kouká studenýma kamennýma očima, ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu pro milovaného člověka, kterýma se nikdy neusměje. Její rty jsou chladné, nikdy nepocítí teplo tvých úst, sladkost i trpkost polibků. Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal - něžně, vzrušivě, láskyplně, a necítí potřebu někoho se dotýkat. Nikdy nepozná, jaké to je, když ji někdo líbá oči, ústa a všechny části jejího kamenného těla. Nikdy se nezamiluje a zklamání jí nerozdrtí srdce na prach. Její kamenné srdce je úplně prázdné, nelítostné, necitelné bez lásky. Nyní je tvá otázka zodpovězena a já i nadále toužím být sochou. Sochou z kamene, které nikdo neublíží, nezabije její duši, protože žádnou nemá. napsal/a: Verenka_Lordova 11:06 | Link
