Vikýsek :o*

*Ode mě Hodžimu ..víš né?*

*Dobrou noc Hodži *

Za devatero routery a za devatero hustými síťěmi žila byla jedna aplikace jménem Karkulka, která měla krásné červené GUI. Její GUI bylo tak červené, že i komunistická strana jí tu barvu záviděla a proto jí nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Jednoho dne přisedl vývojař ke svému stroji a zálibně si prohlížel její kód. Po nějaké chvilce povídá: "Nastal čas karkulko, poslat tě na server babiczka.cz a ukázat tě naší komunitě. Navíc má dnes babiczka výročí přidělení jejího DNS jména, takže se to bude náramně hodit. Dám ti s sebou pár hostitelských virů, takže jí hezky popřej a viry předej."´I byla aplikace Karkula vyslána na server. Naneštěstí pro Karkulu se o tomto datatransféru dozvěděla komunistická strana. Ta měla již delší dobu na karkulku zalusk, protože pokud by jí získala, tak by si mohla zkopírovat kód té barvy GUI a tím by se stala nejčervenější komunistickou stranou na světě. Proto komunisté rozhodli o nasazení tajného trojského koně wolf 007 s povolením získat cizí kód. i usadil se wolf 007 na routeru o kterém věděl, že přes něj Karkulka musí být poslána. Po několika milisekundách Karkulka opravdu dorazila. K jeho velkému zklamání vedlo to, že kód byl šifrovaný a tím pádem nemohl útok provést hned. I dal se s ní do řeči: "Ahoj Karkulko kam jdeš?" "Aaale jdu na server babiczka.cz předat pár virů k výročí a..." "No koukám, že jich moc s sebou nemáš. koukni se kolem sebe, všude tu máš spoustu virů, které ten router zahodil. Nějaké nasbírej, babiczka bude mít určitě radost." Karkulka se chvilku zamyslela a nakonec usoudila, že wolfův výrok byl pravdivý a začala je sbírat do schránky. Mezi tím se wolf vydal na server babiczka.cz sám. Server babiczka byl starý ne moc barevný server, na kterém běžela aplikace dveře. Wolf si toho všiml a odeslal tam požadavek KLEP, KLEP. V zápětí dostal odpověď: Naslouchá server babiczka, jsi to ty Karkulko?. Wolf odpověděl kouzelným slovíčkem TRUE a byl vpuštěn dovnitř.  Než se babiczka nadála, byla překódována. Za chvilku dorazila Karkulka i s plnou schránkou div z toho nebyla ofline. Odehrála se stejná scéna jako s wolfem. Po tom, co se karkulka dostala dovnitř uviděla babiczku jak leží v operační paměti. Což jí přišlo podivné a proto se zeptala: "Babiczko, proč máš tak velké bedničky?" "To abych mohla lépe provádět listening." "A babiczko, proč máštak velké pointery?" "To abych si tě lépe mohla přečíst." " A babiczko, proč máš tak velkej delete?" "To abych tě mohla lépe zakódovat!". A než se karkula nadála byla hluboko v útrobách wolfa i s babiczkou.I řekl si wolf, že mise byla úspěšně splněna, tak by si mohl na chvilku odpočinouit a natáhl se do měkké síťě a dal se do úspornýho režimu. Za nedlouho procházel kolem serveru antivir značky Viky. Hned jak uviděl viry odcházející ze serveru, zjistil, že cosi není v pořádku. Žádné standartní datové viry, pouze viry s daty CHRRRR odesílané na hlavní menu. Proto se rozhodl, že to dojde ověřit.Při skenování serveru zjistil, že na serveru stále běží aplikace dveře a proto se odhodlal vstoupit, vzhledem k okolnostem, bez autorizace. Hned po vstupu zjistil, že na síťi procesoru si lebedí zlý trojan wolf 007 s povolením kódovat. Proto se rozhodl ho rozpárat přímo za powerpointem. hned jak ho rozpáral vyskočila jak babiczka tak Karkulka. Babiczka se opět nahrála zpět do RAM-ky a opět zaujala vládu nad svým hardwarem. Potom vyházela Karkulce par složek (dokonce i Hojiho pornostránky), které spolu s antivirem zašili zpátky do wolfa. Potom se schovali a čekali. Po nějakém čase vypršel wolfovi timeout a probudil se. Cítil se dost nafouklý a bylo mu těžko od entru (to víte ty pornostránky něco vážej ) a tak se odebral do složky chlast a chtěl si dát jednu vodečku. ale jak byl přetížený, tak zakopl a spadnul do vodečky. Babiczka s vděčností antiviru Viky poděkovala a nainstalovala si jeho plnou verzi. Potom Karkulka předala kódy a odporoučela se na disk. A jestli nepřišel nějaký zkrat, který by spálil veškerý disk, tak jsou všichni uložení na serveru dodnes.

Autor Viky.7 on 07.Leden 2009 at 16:11 | Permalink