HaKyS žena *_*

*To bylo do školy takže pššt *

Už 4 roky

Jeden večer jsem si sedla k počítači a začala psát. No, spíš jsem napsala pár řádků a pak jsem mazala písmenko po písmenku, protože to pořád nebylo ono. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, až mi to trklo. Budu psát o NÍ.

První školní den, jdu do třídy jako největší srab. Třídy, která má být mé druhé já. Ta, která mě má držet za ruku a jít se mnou dalších 8 let na každou hodinu, každou lumpárnu a nese jméno Prima. Nejsem si jistá, jestli zapadnu, jestli se budu cítit dobře. Nevím v tuhle chvíli nic. Je to nová škola, noví lidé, noví profesoři a nové podmínky. Rozhlížím se bezradně po třídě, zbystřím a vidím ji. Usměvavou, vysokou, dlouhovlasou, štíhlou slečnu.Mojí Hakys Ženu Říkám si: „S tou si budu rozumět“. Uběhli čtyři roky a my dvě jsme pořád spolu. Pořád držíme za jeden provaz. Letos jsme se nemuseli ani domlouvat, jestli spolu budeme sedět. Už to byla samozřejmost, protože s ní je ta největší legrace. S ní jedinou si nejvíc rozumím. Ona je ta lepší polovička. Jakoukoli práci zvládne hravě a vždycky se na ní shodneme. Bez ní by to už nešlo. Pamatuji si, jak jsme každý den chodili do kantýny, kupovali si hambáče, brambůrky a coca-colu v automatu a smáli se. V tom pokračujeme dodnes. Učitelé jsou z nás na prášky!.. Pořád se gebíme, něco si vyprávíme nebo kreslíme. Posledně jsme nakreslila Mikuláše. Doteď jsem nepřišla na to, jestli to byla ženská nebo muž. Nakreslili jsme mu vousy, které mu odpadávaly a na prsa nápis „Pomáhat a chránit“. Nejvíc mě dostalo, když mu do košíčku, kde Mikulášové většinou nosí bonbony nebo jiné dobroty, nakreslila kraslice. To mě dostalo nejvíc. Nebo když jsme spolu vymysleli kraba. Taky si pamatuji na naší lavici z biologie. Bylo na ní spoustu našich zážitků, hlášek, obrázků a jmen, ale samozřejmě jsme jí vygruntovali a vypadá jako nová. Strašně ráda vzpomínám na to, jak jsme si dávali dárky, hráli jsme hru „čokoláda“, vymysleli plán F, oběsili jsme se na záchodech a hráli hakys. To je naše hra. Hrajem to na chodbě a děláme náš „světový rekord“. Zatím jsme do toho tak 5krát kopli, ale to ještě vypilujem . Minule s náma hrály i učitelky. No mazec prostě. Sice jsme nezlepšili náš rekord, ale zasvětili jsme do naší hry i Weiny a Lamu Nebo když my dvě jdeme po chodbě. Žirafa a trpaslík alias „hubeňour a tlusťoušek“. A na naše tělocviky??...Nikdo !!..Vybíjená jako souboj titánů. Nejvíc dzigačky na záchodě, nebo hovory s Pláňou , konec prostě..No holka Mtě