Vikýsek :o*

*Ou nené  Já jí našla..Povídku, kterou jsem psala tak před 3 lety . Minulost, mi oba to víme, ale díky !..Já jsem stejnak debil *

Ležím ve tvém pokoji s kudlou v srdci, pomalu umírám a přemýšlím jestli se ještě někdy setkáme. Má krev se rozlévá po podlaze jako vzpomínky na Tebe. Rudé slzy stékají z mých očí a já se ptám, proč jsi mi to udělal? Proč zrovna mě?...V tento okamžik mě napadá spousta otázek, ale vím, že Ty mi je už nezodpovíš...Už nikdy..Umírám s chutí udělat něco, čeho budu litovat. Proč mám zemřít kvůli Tobě jenom já? Proč ne nějaká jiná husa, která naletěla tomu tvému krásnému úsměvu, těm tvým krásně hnědým očím a tomu tvému sexy vypracovanému břichu? Ptám se sama sebe, jestli je správné se zrovna kvůli Tobě trápit. Chci si říct NE, ale to není to správné slovo. Ano, vím že není správné se trápit kvůli někomu, kdo o Tebe nestojí, ale Ty ve mě vzbuzuješ různé pocity. Když se na mě usměješ, mám pocit jako bys mi tím vyjadřoval, že mě rád vidíš. Jindy se zase se mnou nebavíš a mě to připadá jako, kdyby si nechtěl být v mé přítomnosti. Nebo když mě líbáš, cítím se jako bych byla v sedmém nebi. Proto se trápím, proto denodenně brečím večer v posteli, proto denoodenně na Tebe myslím každou minutu, ale já jsem si řekla DOST. Dost toho všeho trápení, dost těch rudých slz stékajících každý veče po mé tváři. Dost té tváře. Tu už nikdy nechci vidět. Dost všech otázek a přetvařování. Sice si Tě ze srdce vymazat nedokážu, ale nehodlám dál čekat až si uvědomíš, že Tě mám ráda. Teď už oba víme, že mě máš rád. Doufám, že ostatní holky neudělají stejnou chybu, jako jsem udělala já. Doufám, že se do tebe Nezamilujou...Nikdy v životě mi nebylo jako dneska. Dnešek je den D, kdy ukončím všechny své problémy s Tebou. Už mi mnoho krve nezbývá. Začíná se mi zatmívat před očima. Plazím se k tvému stolu, abych ti předala můj dopis plný nenávisti. Pokkládám ruku s dopisem na Tvůj stůl s posledními silami, které mi zbývají a s posledními slovy SBOHEM, padám do prázdna a do černoty. Ležím tu bezmocně u tvého stolu s kudlou v srdci a nevnímám sebemenšího pohybu či slova. Ano, přišlo to. Vykonala jsem svůj osud. Budu tu ležet.Budu tu ležet ještě hodně dlouho...Já to vím.

Autor Viky.7 on 30.Prosinec 2008 at 13:08 | Permalink