Vikýsek :o*

°°_..Milovali se, moc. Ona byla mladá a on byl ten ,co jí ukázal smysl života. Jejich vztah byl nádhernej. Tolik pocitů, lásky, upřímnosti a náklonnosti. Svět se divil. Oni dva byli příkladem té nádherné lásky. Každý jim mohl závidět. Znamenali pro sebe všechno. On nikdy nedovolil, aby se jí něco stalo. A ona nikdy nedovolila, aby se cítil sám.Společně kráčeli cestou života. Zažili spolu slzy, smutek, utrpení a touhu vše skončit, ale jejich láska byla tak silná, že vše překonali. Nikdo si nikdy nepomyslel, že něco tak krásného někdy skončí, ale skončilo. Postavili se jim do cesty lidé, kteří jim jejich lásku nepřáli. Překonávali ji, ano, spolu to dokázali. Ale co je příliš je příliš. Opustil ji. Nechal jí stát na té cestě samotnou. Její slzy stékali nezkrotnou rychlostí po tváři. Viděla, jak on opouští vše, co měli. Stále nemohla uvěřit, že to krásné, co mezi nimi bylo skončilo. Nevěřila, že člověk, kterého tak moc milovala a on miloval ji, jí opustil. Zármutek, slzy, samota, touha vše zničit, to byli věci s kterými teď žila. Ani desítky přátel jí nemohli pomoci. Ani stovky slov, řečených do větru jí ho nenavrátili. A jak šel čas, vzpomínky místo toho, aby se ztráceli se stále připomínali. Nikdy nezapomněla na toho, kdo jí pomohl poznat svět. Modlila se den co den, proplakala tisíce slz. Zdálo se, že vše už je zbytečné. Nebylo však. Jejich láska se vrátila. Tak jak uvadla, tak znova i vykvetla. Byli zase spolu. Začali novou kapitolu svého života. Vše bylo zase nádherné. Každý den byl nadosah. Svět jim přál. Ona však už neměla takovou jistotu jako dřív. Bála se. V noci měla strach zavřít oči, aby náhodou ráno nezjistila, že vedle ní není. Vzpomínky na to, co se už jednou stalo byli silné. Nechtěla už znovu ten pocit zažít, ale ani to jí nebránilo v tom, milovat ho. Každý den, ho potřebovala mít u sebe. Začal být na něm závislá, tak jako on na ní. Chvilky bez něj jí přišli jako věčnost. Ukrutná touha být s ním se však postupem času měnila. Věděla, že jejich láska pomalu umírá a pak to přišlo. Odjela na dost dlouho daleko od něj. Dělilo je od sebe několik kilometrů. V té dálce poznala někoho nového. Věděla, že nemůže opustit toho, kdo na ní doma čeká, ale přesto se podala touze a zničila to. Bolelo to, moc to bolelo, ale ona to přesto udělala. Možná že ne pro sebe, ale pro něj. Chtěla, aby našel někoho, kdo mu bude roven. Tak jako to udělala ona. Věděla, že mezi ním a jejím novým přítelem neexistuje láska. Věděla to, ale přesto zahodila, to, co jí bylo tak cenné. Nikdy si neodpustila svou chybu. Přesto, že věděla, že kdykoliv by přišla, on by na ni čekal. Všeho by nechal a byl by navždy s ní. Ale neudělala to. Nedokázala se mu po tom všem už podívat do očí. Cítila, že prohrála něco, co jí bylo nadevše cenné. V jejím srdci se vše pomalu ale jistě zhroutilo. Upadlo do temnoty. Snažila se žít znovu, ale bez něj to bylo příliš těžké. Litovala svých činů. Vše chtěla vzít zpět, ale bylo pozdě. Nechtěla už ho ničit. Chtěla jít dál, postavit se na vlastní nohy a dokázat si, že i ona na to má. Nikdy však nedokázala zapomenout na něco tak krásného, co s ním prožila!!!.._°° 

--> Už jsOu tO jen vzpomínky, ale přestO tu tuhle pOvídku chci mít, prOtOže je nádherná a byla pravdivá..Byla jsem hlOupá, ale teď vím, že jsem udělala dObře..Ale i přestO DĚKUJU !!..

Autor Viky.7 on 02.Říjen 2008 at 19:31 | Permalink