No už jsem sem dlouho nic nenapsala a je toho dost co se změnilo.
Tak třeba to, že jsem zas píšu. Pak že jsem zas sama. Že mám skoro hotový papíry na auto. Že se kamoška rozešla ze svým klukem.

Tak se dem rozepsat. No asi vás zajímá co znamená skoro hotový, že? EEEmm z mého pohledu to je to, že testy a technická je brnkačka. Ale jízdy..... no je too děs a hrůza. By mě zajímalo, proč když vidím, že tam nic nejede nebo je to auto daleko musím mu dát přednost (nemyslím stopku).

A to že se moje kámoška rozešla z klukem, no podle mě normálka. To prostě k životu patří. Člověk si pobulí, vyřve, vymlátí ze sebe zlost a pak mu je fajn a navíc, v moři se spousta rybiček.

A už je tu zase školička. Tenhle rok začal dost divně a pak už to bylo v pohodě.

Hlavně slučák ze základky. Jo ten byl nejlepší. Konečně jsem zase viděla svoje starý kámoše a kámošky, lásky a nenáviděné osoby a všechno se to najednou vrátilo. Vzpomínky, láska, nenávist, pochopení, soucit, závist, radost, štěstí,.... Však to znáte. Vyvstala mi na paměti docela super vzpomínka na mou lásku ze 3. třídy, nosil džíny, bílý tričko a mě se strašně libil, jo hnědý vlasy, hnědý oči a krásnej uhrančivej pohled. Teď jsem ho viděla zas a..... Zase džíny, černý triko, hnědý vlasy, hnědý oči a ještě krásnější uhrančivější pohled a já v tom zase lítám jak ta malá holka a připadá mi, že jsem zas ve třetí třídě. Je to skvělej pocit a jsem za něho ráda, idyž pořád nevím jestli je na tom stejně jako a já a moje city opětuje. Kéž by.

Dívky, ženy, paní!

Pusťte svého kluka, přítele, manžela do kuchyně. Možná se vám to bude zdát jako šílenost, ale může vás to moc překvapit. Například můj bývalý, nikdy nevařil, neuklízel, nepral, nežehlil, no zkrátka nedělal doma nic co jen trošičku zavánělo ženskou prací. Vždycky mi říkal: "Nikdy nebudu doma nic dělat, teda jen vydělávat peníze, sem tam vezmu ven děti a to je všechno. Nic po mě moje budoucí nemůže čekat." A co jáá mu na to řekla, toho dne nic, ale nechale jsem si to hezky uležet v hlavě a zamyslela jsem se nad tím. Druhý den jsem se sešli a já mu odpověděla: "Zkusíme si to na jeden týden vyměnit. Já budu chodit do práce, dělat chlapský věci a tak a ty budeš dělat moje práce a ještě chodit do práce. Jo a aby ti to nebylo líto, uzavřeme sázku. Když to zvládneš, tak jeden den udělám co budeš chtít. Ale když to nezvládneš, čeká tě další týden ženských prací. Platí?" A co on na to? Souhlasil.

No určitě jste zvědavé jak to dopadlo. Bohužel jsem částečně prohrála i vyhrála. Prádlo bylo zaprané, žehlení ušlo, uklid byl vynikající a to vaření bylo skvělé, senzanční, úžasné. Nevím kde se to v něm vzalo a to mi tvrdil, že vařečku držel v ruce poprvé.

Byly to skvělý čtvrt rok co jsme byli spolu, jen škoda, že mu to nevydrželo dýl jak ten týden a půl. Po sázce se zase změnil v toho nemožnýho kluka. Ale jedno mu zůstalo, láska k vaření.