... největší krajíc

To bych si měla vytetovat na čelo, neboť pro můj život se to stává dosti charakteristické. Chjo, jsem vážně pošuk. namátkou pár příkladů... V prváku jsem přísahala, že nikdy nebudu maturovat ze ZSV. A hle, nejen že jsem z něj maturovala, předmět se stal mým nejoblíbenějším. Zamilovala jsem se do něj.

Když jsem se rozhodovala pro vysoké, neustále jsem odmítala návrhy mých drahých rodičů na studium práv. Nechtěla jsem na práva, bála jsem se jich, bála jsem se dějin... a hle, nejen že jsem si dala na poslední chvíli přeci přihlášku na právnickou fakultu. Oni mě přijali a já tam chci!

Do třetice všeho dobrého, vskutku si nelibuji v umývání nádobí. Dělám to nerada a je-li možná, vyhnu se tomu. A hle! Včera jsem si domluvila unikátní brigádu a budu si teď měsíc osm hodin denně máchat ruky ve dřezu.

Jsem pošuk fakt!  Když jsem popravé viděla bývalýho, taky jsem si říkala: "NIKDY!" A jak to dopadlo... ono nikdy se uskutečnilo až o pět měsíců později. (Nyní jsem si už ale jistá, že u onoho "nikdy" zůstane)

Mám zajisté i další příklady, ale myslím, že tyhle stačily dosyta. Ty další jsou buď příliš osobní anebo nepublikovatelné...

Tak mi držte palce, ať ten měsíc přežiju