Brečím... Sedím a bulím tu jak malá. Nejsem schopna popsat proč... Slzy štěstí? Pravděpodobně. Odjel. Sjel výtahem a stejně rychle mě vyhrkly slzy. Nejsem zoufalá... Jsem nešťastnější osůbka široko daleko. Co mi řekl, je ta nejsilnější sirka na rozehřátí mého srdíčka. Miluju ho! Tak proč brečím? Stejně jako jsem brečívala dřív, neštastná? Neztrácím ho... Vůbec. Je můj! A bude!!! V pondělí se zasik uvidíme. Jsem spokojená a brečím. Jsem pošuk fakt! Nechci do práce. Nebýt šichty pořád tu je. Chci ho rozmazlovat. Chci být rozmazlována.... už mluvím z cesty ... už jsem v klidu... a ještě víc budu až mě zas chytne do naruče. To se mi brzo začalo stýskat...