Čti! Čti řádky plné bolesti a smutku. Čti řádky přesycené zoufalstvím a beznadějí. Čti ty řádky potřísněné krví, když kudlu do zad ti někdo vrazí.
   Duše na cáry, duše rozedraná, zklamaná. Stal ses mou soucasti a vedel jsi to velmi dobre. Já jsem se ti rozdala. Stále máš u sebe střípky mé dušičky. Přijal jsi je a utekl. Ty jsi mi je nevratil a ja jsem ted zase tak neuplna.
   Na druhou stranu mám u sebe část tebe. Ale co s tím? Mám v sobě zdroj neštěstí, příčinu zklamání a část toho, vůči čemu cítím tak silnou nenávist... Chvílemi.
   Nenávist a láska, hněv a lítost, klid a zoufalství, radost a pláč, hrdost a beznaděj... Bije se to ve mně a je unavující dělat rozhodčího. Je vysilující být stále ta rozumná, inteligentní a silná holčička. Ano jsem taková, ale občas mi to samotné leze krkem. Vůně pomsty je tak lákavá!!!
   Příjde čas, kdy ti to všechno dojde, ale to já už budu mít duši zocelenou vlastním úsilím a ta tvá už bude dávno zlikvidovaná. Já ti nic nevrátím! Jen vystavím svou práci na obdiv a ty se budeš užírat touhou!!!