Zpívá malá píšťalka. Zpívá a slzy se řinou po tváři. Přišla o ten největší dar, který měla. Přišla o svou útěchu, své potěšení. Ztratila svůj um. Holčička zpívá a s každým tónem je jasnější, že její hlas už prostě nezvládá to, co dřív. Bolí to. Zpěv jediná útěcha mezi stíny dne, jediný pevný bod noci pozbývá svého kouzla. Píseň oblíbená se stala nezvladatelnou. Už si ji dívenko nezanotujes. Uz nepredcis zpevacku v reproduktoru. Poslouchej, vnímej, však nezpívej, nechť se proud slz vytratí. Nezpívej, ať duši to nebolí. Nezpívej, ač medový hlas tvůj působí jako balzám na každičkou trhlinu zdejšího světa. Vzdej se snu... Bolí to, bolí, ale takhle to bude lepší!!!