strašně dlouho jsem tu nic nenapsala.
A jelikož tu mám jednoho fanouška, který mé příspěvky velice rád čte, řekla jsem si že mu to třeba udělá radost. 
I když .. Těžko říct. V dnešní době facebooku kdo ví jestli tady ještě marní čas.
No tak to bych řekla tak na úvod.
Když se vrátím k tomu mémo poetickému nadpisu. O pravdě jsme vlastně chtěla mluvit.
Podle mě existuje spousta druhů pravd. Např. Pravda na kterou jste pyšní a máte tendence se s ní chlubit nebo pravda která vyletí někomu z pusy aniž by si před tím rozmyslel jestli je vhodné ji vyslovovat v té a té společnosti a nebo pravda která měla zůstat utajená a neměla se dostat na světlo boží.. 
K této pravdě se podle mě velmi úzce přibližuje milosrdná lež..Která se říká místo ní, aby to tak nebolelo. 
Myslíte že je lepší někdy pravdu neznát a žít třeba celý život v nevědomí a naivitě? 
Já jakožto velmi , velmi , velmi , velmi , velmi a velmi zvědavé děvče jsem chtěla vědět vždycky všechno..Bohužel se mi to teď ošklivě vymstilo a neuvěřitelně mě ta, již zmiňovaná pravda ranila..
Už to nikdy nebude jako dřív. Všechno se tím mění ... Bolí to .. Je to rána pod pás.
Když jsem si v minulosti říkala že horší to být už nemůže, moc jsem se pletla. A kdo ví co všechno mě ještě v životě čeká. 
Jenom jsem se chtěla někde vypovídat..
Tak to jenom tak aby řeč nestála..
Omlouvám se že v tomto článku chybí možná trošku můj vyjímečný smysl pro humor, ale .... Není na to nálada..hold..
BAJJJJJJJJJJJJJJ