Konec března...

A je to tu zase.. konec měsíce.. a me se čím dál tím víc přibližuje datum "dé".. Já nenervuju, já ne.. ale všichni okolo mě jooooo.. hlavně teda moje mamka stále opakuje, jak je málo času. Ach jo. Ale vždyť máme všechno zařízené. Aspoň teda to nejdůležitější... kromě prstýnků, kytek a fotografa... ehm.. tak všechno neeee, mno....

Každopádně se to blíží, dny utíkají nějak moc rychle... snad ještě rychleji, než když se na něco netěším..
V pondělí ráno jsem se probudila (ne tohle, tamto pondělí, kdy jsem Vám tady chtěla napsat, ale všechno se mi to vymazalo...) a skrz myšlenky na úklid a stěhování všech serepetiček zpátky na místo, kde byly před rekonstrukcí, se prodrala myšlenka... že se budu VDÁVAT!! Popravdě, v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal... šok pominul a teď... nevím, jsem z toho nervózní a říkám si, kam se ženu.. ale větší část mě se na to strááášně těší.. hlavně teda na ty líbánky v Řecku .

Jinak nového asik nic. Všechno jede skoro podle plánu, pořád mám co dělat a teď dokonce budu mít i nový účes. Ve středu jdu totiž ke kadeřnici na zkoušku, mluvila i o nějaké barvě či melíru. Tak, vlásky moje, těště se na premiéru.

Jediné, co mě štve, je to počasí.. sníh mám ráda, ale má padat v zimě. Teď už bych spíš ocenila nějaké ty paprsky na dodání energie. Tak šup šup šup