04.Leden 2009,23:06

Jakákoli otázka položená jakoukoli lidskou bytostí se stává otázkou všech lidských bytostí, ať si toho jste vědomi, nebo ne. Možná si to neuvědomuješ. Asi to pro tebe není ten správný čas, možná, že se zeptáš o rok později. Nejspíše si potlačil otázku tak hluboko, že jsi úplně zapoměl, zda v tobě existuje, či nikoli. Neexistuje jediná otázka, která není také tvou otázkou. Myslím, že tady dostanete své odpovědi každý, bez rozdílu...

Kapitola III.

Vzpomínky na budoucnost

Lidé považují slova za skutečná. Takže pamatuj, abys  vždy používal slova ve správném významu…

 

"Chci žít, ale stal jsem se vrahem. Lidé mě odsoudili, protože já odsoudil život. Přátelé mnou pohrdají, protože já pohrdal tolikrát životem."

"Všichni jsme vrazi. Přesně jako svíčka a můra, která k ní přilétá, tančí a nakonec umírá svou vlastní rukou. Svíčka neudělala vůbec nic a přitom zabila..."

"Ale oni si o mě myslí, že jsem blázen."

"Všichni na celém světě se učí, že ztratit rozum znamená zešílet. To není tak docela pravda, protože ještě nikdy žádný blázen neztratil rozum. Ve skutečnosti je blázen ztracen v rozumu. Jeho mysl se stala džunglí a on z ní nemůže najít cestu ven. Ne, že by ztratil rozum, ale on se ztratil v rozumu. Je tak mnoho v mysli jako nikdy předtím. Blazny jsme občas všichni. Blázen má více mysli, než máš ty. Tvá mysl není tak nekontrolovatelná, není tak velká, není tak rychlá. Má normální velikost, je ovladatelná. Blázen ztratil sám sebe v ohromných neomezených myšlenkách, touhách a snech. Takže tvrzení, že 'ztráta mysli je šílenství' není pravdivé. Ztráta sama sebe v mysli je šílenství..."

"Myslím, že jsem lidem příliš důvěřoval."

"Rozdíl mezi důverou a naivitou je propastný, ale dělící čára je velmi jemná. Být naivní znamená být nezralý. Důvěra je ten nejinteligentnější akt na světě. Oboje bude podvedeno, oboje bude zklamaáno, ale osoba, která byla naivní, se bude cítit podvedená, oklamaná, bude rozzuřená, začne nedůvěřovat lidem. Její naivita se dříve či později stane nedůvěrou. Osoba, která důvěřuje, také směřuje k podvedení, ke zklamání, ale nebude se cítit zraněna. Bude jednoduše cítit slitování k těm, kteří ji podvedli, zradili a její důvěra nebude ztracena. Její důvěra se nikdy nezvrátí v nedůvěru k lidstvu. To jsou příznaky. Na začátku obojí vypadá stejně. Ale na konci se kvalita naivity mění v nedůvěru, zatímco kvalita důvěry směřuje k větší důvěře, k většímu soucitu, většímu pochopení lidských slabostí, lidských chyb. Důvěra je tak cenná věc, že člověk je ochoten ztratit vše, jen ne důvěru. Ty jsi lidem nedůvěřoval. Ty jsi byl pouze naivní..."

"Byl jsem tedy naivní... a ztratil jsem tu, kterou jsem miloval."

"Milovat lidskou bytost, je jedna z nejobtížnějších věcí na světě, protože ve chvíli kdy začneš projevovat svou lásku, druhý začne provozovat politikaření. Ona ví, že jsi na ní závislý, nebo ona na něm. Můžeš být zotročen. Psychologicky, biologicky. A nikdo nechce být otrok. Ale všechny tvé mezilidské vztahy se obrací v otroctví. Láska se potřebuje zbavit všech druhu ošklivých věcí, které jsou v tvé mysli. Žárlivost, vztek, touha ovládat. Povinnost je pouze slovo. Láska nezná povinnost. Dělá mnoho věcí, ale dělá je ráda. Není to žádná povinnost. Můžeš být prostě přítel, nezkoušet druhého ani ovládat, ani jím být ovládán..."

"Proč potom s láskou přichází i bolest? I když láska už dávno odešla, trápení zůstavá ještě dlouho potom. Proč?"

"Láska nezná žárlivost, ani stížnost. Miluješ někoho. To ovšem neznamená, že ten druhý by tě měl také milovat. Láska není žádná smlouva. Jestliže má muž právo naplnit své sny, má žena samozřejmě také právo naplnit své sny. A jestliže jste se rozhodli být spolu, musíš být opatrný, abys nešlapal po snech toho druhého. Nic nebolí více, než když je sen zničen, když naděje umírá, když se budoucnost stává temnou, když všechny krásné představy, o kterých sis myslel, že budou tvořit tvůj život, se zdají být neuskutečnitelné, protože tato žena, tento muž, ti nepřetržitě kazí náladu, ničí tvůj klid a tvé sny. A když jsou tyto věci zničeny, nemůžeš být tvůrčí. Můžeš být jen destruktivní, násilný. Život má nesmírné bohatství, které lidem zůstává utajeno, protože nemají čas. Všechen jejich čas je spotřebován v jakémsi boji s někým. S tím druhým. Ten druhý tvoří celý svět. A největší katastrofa, která se stala, je, že když bojuješ s tím druhým, pomalu, pomaličku zapomínáš na sebe. Všechna tvá pozornost patří tomu druhému, a když je středem pozornosti ten druhý, ty jsi ztracen. Uvadáš jako květina, kterou nikdo nezalévá..."

"Asi máš pravdu. V dětsví jsem vynikal v tolika věcech a ve chvíli, kdy jsem se na lidech stával zavislý, na dívkách které jsem miloval posedlý... Začal jsem se pomalu stávat ničím."

"Nebuď posedlý. Žij víc hravě, méně vážně. Nebuď strnulý. To jsou vlastnosti smrti. Buď přizpůsobivý. Pěstuj si smysl pro humor tak, abys byl chráněn před všemi druhy nočních můr, zlých snů. Tvůj smysl pro humor tě bude chránit. A pak, jednou, ve chvíli, kdy se budeš moci ze srdce smát, přímo ze své podstaty, dá ti smích, čerstvost, novou vitalitu, novou energii, s kterou můžeš pohnout horami. Každý si musí najít to, co je blízké jeho srdci. Musíš si najít to, co je přesně pro tebe. Když začneš dělat všechno, bude to zmatek. Jednoduše dělej to, co oslovuje tvé srdce. Nehledej to v někom. Musíš hledat v sobě. Být osobností je pokrytectví. Být individualitou je tvé přirozené právo..."

"Ale když to hledání stojí tolik usilí. Mám strach. Ztratil jsem mnohem víc než jen sebe a člověka, kterého jsem miloval."

"Přišel jsi na svět bez ničeho, takže jedna věc je jistá. Nic ti nepatří. Přišel jsi úplně nahý, ale s iluzemi. To je důvod, proč se všechny děti rodí s rukama sevřenýma v pěstičky ve víře, že si sebou přináší bohatsví... a tyto pěstičky jsou úplně prázdné. A všichni umíráme s otevřenýma rukama. Dítě se rodí s pěstmi, s iluzí, že přináší na svět bohatství, ale v té pěsti nic není. Nic ti nepatří, takže jakého nebezpečí by ses bál? Nic nemůže být ukradeno, nic ti nemůže být odebráno. Všechno co používáš, patří světu. A jednoho dne zde všechno budeš muset nechat. Nebudeš schopen vzít si sebou vůbec nic. Narodil ses jako nikdo a zemřeš jako nikdo. A mezi těmito dvěma body nicoty zůstaneš nikým, jen klamaje sám sebe, že jsi tím či oním. Riskuj, buď hráč. Co můžeš ztratit? Přicházíme s prázdýma rukama, odcházíme s prázdnýma rukama. Není co ztratit..."

"Riskování někdy stojí příliš slz."

"Pláč nemusí nutně znamenat, že jsi smutný. Vůbec nemusí být proti veselé náladě, proti smíchu, ne. Slzy mají velmi podivnou funkci. Kdykoli je toho v tvém srdci tak mnoho, že to nemůže být vyjádřeno normálním způsobem, slzy jsou nouzová metoda. Takže mohou znamenat cokoli. Můžeš být velmi šťastný, tak šťastný, že smích by vypadal hloupě, ale slzy jsou naprosto v pořádku. Tvé slzy ukazují, že tvé štěstí není obyčejné štěstí. Je tak hluboké, že jen slzy ho mohou vyjádřit, je tak neobyčejně hluboké, že musí být použita nouzová metoda. Dva přátelé, kteří se potkají po mnoha dnech, mnoha letech, možná nebudou mít chuť mluvit, mluvení se může zdát příliš znevážené. Třeba se jim bude líbit jen se navzájem obejmout a poplakat si na rameni. Říkají tak mnoho věcí... mnoho vzpomínek, mnoho otázek, nevyjasněných zkušeností, lásky. Slzy jim pomáhaj si ulehčit..."

"Děkuji. Ukázal jsi mi v čem byl můj skutečný problém. Možná jsi mi ukázal i ják je řešit. Položil si přede mě zrcadlo, abych se uviděl jaký doopravdy jsem a jakým se můžu stát. A za to, ti jsem vděčný."

"Můj úkoj je činit tě stále více a více vědomým a když začínáš být více vědomým, začínáš si také uvědomovat více problémů. Ty problémy existovaly i předtím. Já jsem nevytvořil tvé problémy, je to tím, že jsi byl nevědomý, nazajímal ses o ně. Ale ty problémy existovaly. Je to zrovna jako dům, ve kterém je tma a spousty pavouků tam spřádá své pavučiny, žijí tam škorpióni a hemží se to tam hady, a ty tam najednou přineseš světlo. To světlo nestvořilo pavouky, ani hady, ale způsobilo, že jsi si jich vědom..."

"Byl jsem slabý. To proto jsem tě potřeboval. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě trestal za moje hříchy a zároveň mi ukázal cestu. Ale to už je pryč. Znám pravdu. Teď je čas to ukončit."

"Není žádný konec, protože každý konec je smrt. A život nezná smrt. Jde stále dál a dál a dál. Takže toto je jen příprava. Vždycky je to příprava na novou cestu. Můžeš si trochu odpočinout, ale pamatuj... Je to jen přenocování, zastávka. Ráno musíme zase jít, takže odpočívej dobře, buď připraven. A jak výjde slunce, naše cesta opět začíná. Život plyne z věčnosti do věčnosti..."

 
vložil: Z..a..c..k
Permalink ¤


0 Komentáře: