Jeden drobný déšť
24.Květen 2008 | PovídkyV letním odpoledni kdy se raduje kde kdo, jsou prázdniny čím dálkrásnější a krásnější. Děti si hrají od rána do večera, zamilované páryvidíme na každém kroku jak ruka v ruce jdou štěstím, staré lidi co setěší ze štěstí menších a otrávené rodiče co pospíchají z práce domů zasvými ratolestmi, kteří si užívají krásný letní den. Všechnu tutokrásnu přeruší drobný déšť, děti křičí a utíkají domů, důchodci klejí amladé páry čerstvě zamilovaných tancují v dešti, který jim rozhodněnáladu nezkazí a nikam nezažene.
Stromy se smáčejí v kapkách vody, která padá z nebe přímo na ně.Usmívají se ačkoliv my jejich tvář nevidíme, ale mají ji! Lidé pomaluprchají až zde nikdo nezůstane, jen stromy. Věčné stromy. Jejich listyjsou čím dál tím víc zelenější jako by déšť měl štětec se zelenoubarvou a vymalovával jeden lísteček po druhém. Jejich kmeny jsou krásnéhnědé, harmonie barev je jistá. Tráva je posetá miliony kapiček též takkrásně zelená střídaná kopretinami.
Déšť odešel! Ale přišel chlapec. Podíval se do korun stromů, fascinovánzelení nad ním. Sehnul se a nesměle utrhl jednu z mnoha kopretin. Usrdce mu přejela mrazivá rána, úsměv, který měl po celou dobu na rtechmu zmizel, ztěžkly jeho ruce i nohy. Sklopil hlavu a odešel.
Začalo pršet! S pobrukováním líbivé melodie a veselými skoky přišladívka. Plná optimismu i přes drobný, teplý déšť, úsměv od ucha k uchu.Vlasy mokré, letní šaty promočené, sundala si boty a bosa vstoupila natrávu kde ještě před pár minutami byl chlapec, který odešel s velikouránou v srdci. Také se podívala do korun stromů. Jemně nakračovala pozeleném koberci. Roztáhla paže, roztočila se dokola, zavřela oči aspadla na zem. Mokrá tráva jí podjela a uklouzla. Úsměv zmizel,zamračila se a začala naříkat nad nohou. Nemohla samou bolestí vstát.
Najednou přišel smutný chlapec, uviděl na zemi smutnou dívkusvíjející se v křečích a s mnoha nepovedenými pokusy vstát. Hned k nípřiskočil a pomohl jí vstát. Dívka našla opět úsměv, i on.
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:03 Link
