Moc pozdě na omluvu

24.Květen 2008 | Povídky

Drží se přivázaný na jejím dechu, který mu dává tolik života. Visí naněm, nohama se téměř nedotýká země. Hlavu má v oblacích, sám si toneuvědomuje. Poslouchá co mu milá říká, avšak sám nemůže nic říct.Hrdlo mu svírá obrovský nůž touhy. Nedovolí mu říct nic! Říká, žepotřebuje, aby tu byl! Aby tu byl s ní! Otočila se a odřízla chlapce odsvého dechu, ostrým negativem zničila život. Netušila, že on zposledních sil se otočí zády k ní.

„Promiň“

Zakroutil hlavou, ukápla mu slza a řekl „Je moc pozdě na omluvu, mámilá, moc pozdě…“ Sklopila hlavu a odešla! Odešla do husté mlhy, zekteré nevěděla kudy jít. Pomocná ruka se nenabídla ani jedna. Pátrala…

Chlapec chytil ve víru bolesti novou šanci. Jinou, lepší… Bohužel tobyla jen jeho mylná představa. Udělal chybu, kterou objevil až mocpozdě… Ublížil dívce, která stále bloudila mlhou. Její srdce vykrváceloa vyschlo utrpením. Podal ji ruku, vytáhl z již tmavé mlhy plné studu.Pohladil ji a vyřkl co ona již dávno „Potřebuji Tě, potřebuji Tě jako,když srdce potřebuje bít, jako, když se potřebuje slunce s měsícemstřídat, tak moc já potřebuji Tebe!“
Jeho srdce, ale dávno ví, že ji potřeboval už dřív, že ji potřebujestálé a vždycky potřebovat bude. Miloval ji vždy jak se milovat má, svášnivou červení, které skrývá její srdce, avšak teď se červená změnilana modrou, chladnou - proč?? Chlapec má strach - je příliš pozdě naomlouvání! Říkal to, když se omlouvala dívka, říká to i teď, když sechce omlouvat on! Ale je tomu tak doopravdy? Dívka odpověď ví, jenževyřkne chlapec omluvu?? Moc pozdě na omluvu…

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:11 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář