Miluji Tě.
Chci jít s Tebou životem.
Neopouštěj mě!
Jsi zlý.
Nenávidím Tě.
Proč? Proč? Proč??
Miluji Tě!
Nenávidím Tě!
Milujeme mě.
Nesmí! Nesmí mě milovat, nesmí!
To přeci nejde!
Poznat člověka a zamilovat se je krásná věc, ale pokud je opětovaná.Může nastat situace, že opětovaná nebude nikdy, nebo bude hned a neboza čas.
Začne nenávist. Bude Tě štvát už i tím, že tě pozdraví. Když ho nemůžešmít, tak ho budeš aspoň nenávidět. Poštveš si ho proti sobě. Nemůžeš sním normálně komunikovat, aniž bys se nečervenal. Uvidíš ho, srdcezačne bušit jak o závod, oči jako hvězdičky svítí, ve rtech ti cuká,tep se zastavuje. A… BUUUUM!!! Praskneš nenávistí a zároveň umřešláskou!
Kašleš na nenávist, vydusíš ji v sobě. Ten cit, který je u tebe odpočátku, v tobě přetrvává dál a dál a ty ho začneš chápat, brát jakosoučást Tebe, seznamovat se s ním a prohloubíš ho! Zkusíš, jestli druhástrana cítí to samé. Au! Rána! Necítí. Celý svět se ti zhroutí. Užpodruhé ne. Nejsi dokonalý! Jsi nula, která nic nechápe a nic neumí,nemá o nic zájem a je jednoduchá.
Ignoruješ všechno, co je s ním spojené. Začneš mít své koníčky. Věnuješse jim a nic jiného tě nezajímá. Jednoho dne přijde a pošeptá ti „ChciTě“. Zavřeš oči. Napočítáš v duchu do dvaceti a začneš brečet! Slzyštěstí nebo smutku?? Smutku! On Tě nemůže milovat! Nemůže je blbéslovo. On nesmí! Nesmí Tě milovat! Budeš jeho i svá zkáza. Zničíš vše!Ale pořád je tu cit, který máš v zničeném srdci stále schovaný achráněný. Srdce buší, i když je rozpadlé a prolezlé červy. Slzy nejsoujako obyčejné slzy, jsou to krvavé slzy, co se ti kutálejí po tváři.Nevnímáš to, už nevnímáš nic. Jen svůj osud. Zapeklitý osud.
Nechce chápat, že nemůže. Stále více a více Tě potřebuje a Typotřebuješ jeho, ALE… Ach ne, myslíš na to pořád! Jak tohle skončí?
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 14:59 Link
