Nespoutaná melodie a osamocenost řek

24.Květen 2008 | Povídky

Nespoutaná melodie proniká do našich těl, do naší mysli aniž by jsme toregistrovali. Prochází úplně vším co se týká nás. Je součástí nás!Umřeme s melodií. S melodií našeho bytí. Každý má svou melodii a to hoprovází od začátku do samého konce.

Osamělé řeky putují do moře. I ony mají cíl jako my, jako všichni tady!Všechno má svůj cíl. A proto putují dál a dál. Osamoceny, plné smutku astesku. Občas si někdo v nich smáčí nohy, vysype odpadky. Zašpiní je!Všechnu tu špínu vnímají, ale stále pokorně putují k svému cíli aneztrácejí naději, že už ho zanedlouho splní.

Otevři svou náruč před vším co tě potká, nestav se ničemu zády, otevřináruč moři, které na oplátku otevírá náruč řekám a všem co si ho chtějíužít, všem co ho chtějí milovat! Není lakomé, nejradši by se rozdalo,proč takový nejsi i ty? Koukáš na pohledy osamělých putujících řek acosi tě tíží u srdce. Slzy ti stékají, proč?? Je ti jich líto? Vidíš vnich svou nekonečnou budoucnost? Bojíš se? Čekáš na ní, až přijde, ažtě vezme za ruku a odvede tě odsud pryč, až se nebudeš muset koukat nato osamocené nekonečno! Čekáš, ale ona nepřichází. Ztratil jsi svoumelodii života! Nevrátí se již a ty upadneš do zapomnění u řek??

Pláčeš, nechceš, nevěříš! Nemůžeš dýchat. Klekneš na břeh k řece,smutně se do ní zakoukáš a hlavou ti proběhne „to je můj konec“. Zposledních sil pošeptáš „Potřebuji tvojí lásku…“, tělo párkrát škublo aoči se zavřely. Konec osamocené lásky, která vyhnala melodii člověka zjeho těla!

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:09 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář