Odpouštění

04.Leden 2008 | Úvahy

Neodpouštěla jsem! Neuměla jsem to, nepotřebovala jsem to. Myslela jsemsi, že lidi, kteří mě zradili, k životu nepotřebuji - tudíž jim nemusímodpouštět, ani jsem nechtěla, ale to byl omyl! Veliký omyl....

Odpouštění můžeme brát jinak, než že člověku odpustím a pak už to s nimbude dobré, budeme kamarádi, apod. Můžeme to brát jako očištění, úlevu.Odpouštím, ale už se s tím člověkem nikdy neuvidím. Uleví se mi, spadneze mě kámen, bude mi lip. Dělám to pro sebe.

Odpouštět musíte i sami sobě. Myslíte si, že si nemáte co odpouštět,ale ono se vždycky něco najde. Já tedy nic nenašla, já svých činůnelituji. Nebýt jich, tak nejsem teď tam, kde jsem a já jsem ráda, kdejsem. Pokud neumíte sami sobe odpustit, jak se sebou můžete žít?Špatně? Tak dělejte něco pro to, aby dobře, ne? Život je krátký; vtomhle těle ho žijete jen jednou, tak proč si ho ničit, komplikovat?Pokud problémy, co máte teď, nevyřešíte, potáhnete si je dál, dodalších životů a budete je řešit dál a dál a dál... dokud je konečněnevyřešíte. Odpouštějte!

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 22:20 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář